Panský kočí – kola se mu točí aneb Seriózní a odborná studie řidičů

Tak to jsou prima zážitky, teda teď v klidu, ale někdy sis asi oddechla :-)

Můj předchozí příspěvek se vztahoval k panskému kočímu z dob kovaného socialismu. Taxi jsem využívala ojediněle, měla jsem k dispozici služební auto bez řidiče )-: Mělo to výhody, pokud nešlo o jednání stovky kilometrů daleko, protože nemám dostatečně vyvinuté orientační schopnosti a dlouhá jízda mě vyčerpávala. Na jednu z oněch vzdálených služebních cest do neznámých míst mi firma umožnila použít taxi. Byla jsem šťastná, že si budu moci ještě vypilovat prezentaci, ale .... Nasedla jsem do taxi a řidič spokojený s lukrativním ritem zahlaholil: "Kam to bude?" Ukázala jsem mu místo akce a po jeho odpovědi nastala totální, říká se tomu generální pauza, a to když se zeptal kde to je. Co následovalo je na samostatný příběh.

Zuzko, hezky napsaný článek k pobavení. Moc se mi líbil. My dvě já i Míša jsme zase jezdily stopem celé mládí po vlastech českých.

Moc jste mě pobavila, i když praxe někdy veselá nebývá. Ale ta ochranná ruka nebeská nade mnou vždycky přece jen byla. Mně se takhle vybavují některé zážitky s taxikáři, třeba když jsem jela s americkými badateli od Hiltonu k archivu na Invalidovně a taxikář, který nás bral za cizince všechny, si vyúčtoval těch asi 400 metrů na 350 Kč, ale dobrá byla taxislužba odkudkoliv v Praze v jakoukoliv hodinu na letiště nebo z letiště. Cena byla asi 450 Kč. Tak jsem jela třeba ve čtvrt na 5 ráno, docela dobře jsme se bavili a v závěru taxikář řekl, že bude rád, až už vypadnu a on si chytí jiného zákazníka za pořádnou cenu.

Titulek s názvem Panský kočí možná vyvolá u mnohých čtenářů vzpomínky na "panského kočího" v dobách dávno minulých. Za dob hlubokého socialismu to byl lukrativní post, zejména pro osobního řidiče generálního ředitele významného koncernu. Několikrát jsem zažila jeho neskonalé utrpení, když vezl někoho jiného než pana generálního nebo někoho z okruhu jeho příbuzných a užitečných. Na jedné ze služebních cest jsme s kolegou dostali panského kočího na odvoz k jednání v Praze a panský kočí nás uraženě vysadil na okraji Prahy, takže dopravu na místo jednání jsme museli zvládnou sami. Stejně tak při zpáteční cestě nás vysadil na vjezdu do města, dost daleko od stanice veřejné dopravy. Jak prosté je cítit se nadřazeným. Někomu stačí volant, někomu vlivný příbuzný a někomu naditý měšec.

Vtipně napsáno :-)

Slovní obrat "služba divákovi" mne dostal :-)))

Zuzano :-) hlavně že jste to vždycky přežila ve zdraví , díky za sdílení svých zážitků s námi :-)

Zuzano, po podobné ranní jízdě bych toho v práci asi moc neudělala. Prima zážitky... :-)

Moc hezké pojednání o řidičích taxíků. Mohla bych napsat podobné o řidičích autobusů, ale nenapíšu. Taxíkem jsem jela v životě snad jen třikrát, vždy ve spojení s nemocnicí.