Vesnice Podboří se odjakživa pyšnila třemi dominantami. Každý, kdo by vystoupil na pahorek u kterékoliv části lesů lemujících obec, spatřil by renesanční zámek a komíny dvou cihelen. Dnes už do krajiny ční jen ten zámek. Postaven byl roku 1561, přežil třicetiletou válku a skončil v soukromých rukou. Těm dvěma cihelnám se přežít nepodařilo.
Cihelna v Podboří vznikla už za první republiky a dávala práci lidem z celé obce a širokého okolí. Byla to cihelna kruhová a v době největší slávy vyráběla až 20.000 cihel denně! Práce v cihelně byla těžká, jednotvárná a ubíjející. Lidé si na ni zvykli, neměli to daleko a dostávali pravidelný příjem. Kariérní postup je nevzrušoval.
Neplatilo, že se vlastní pílí dostaneš do druhého patra a posléze budeš pan někdo, přikládající shora do pece. Dny jeden jako druhý, lopotná dřina, výplata a tak pořád dokola. Cihelna v Podboří vyráběla typické zvonivé cihly, které však byly plné sanytru a těžko se nahazovaly. Kvalitou však převyšovaly cihly ,,za potokem“, vycházející z konkurenčního podniku pana továrníka Budečského. Cihly z této cihelny se drolily a musely se ochraňovat před deštěm!
Celá léta obě cihelny pracovaly a dávaly obživu. Na komín cihelny v Podboří občas vylézal starý Pěchula, rodák odněkud z Těšínska. Tento pán vždy v alkoholovém opojení vylezl na komín a odtud pozdravil celou vesnici. Vedl dialog akorát s místním příslušníkem VB, který jej přemlouval k návratu na pevnou zemi. Několikrát se rameno spravedlnosti pokoušel řečník shora trefit proudem teplé tělní tekutiny. Lidé už jej znali a jeho výstup sledovala spousta diváků dalekohledy.
"Občane Pěchulo. Jménem zákona slezte dolů a nečiňte veřejné pohoršení!“ křičel vždy příslušník nahoru s ústy obloženými dvojicí vlastních dlaní.
"Uhni holobku, nebo tě poščím!“ zvěstoval hlas shora.
Výzvu, aby příslušník vylezl nahoru a tam jej zatknul, nedokázal pan Srneček, policajt, nikdy splnit.
Příslušník VB Antonín Srneček byl osoba známá a populární skoro jako starý Pěchula. Potíral nepravosti a byl velmi agilní. Jednou jel Tonda Srneček autobusem z tehdejšího Gottwaldova do vesnice Podboří. Linkový autobus zastavil ve vesnici Střílky.
"Půl hodiny přestávka!“ oznámil řidič a odebral se do místní restaurace.
Tonda si chtěl natáhnout nohy. Před autobusem se rozcvičil a odešel pak s jinými cestujícími také do restaurace. Dal si limonádu, pohodlně se posadil a začal cvičeným zrakem detektiva pozorovat okolí. Najednou zpozorněl. Řidič jeho autobusu si dal pivo s prckem. Pivo vyžáhnul a poručil si další. To už policista nevydržel a po jisté době přistoupil k provinilci, poklepal mu na rameno a pravil:
"Pane řidiči, vy nepojedete!“
Řidič se otočil, prohlédl si příslušníka a odvětil:
"Vy také ne, já tady střídám a s vaším autobusem odjel kolega!“
Jak starý Pěchula, tak i starý Srneček patřili ke koloritu doby. Byly to figurky a těch je v současné uspěchané a odcizené době stále méně. Doba už obě cihelny poslala do historie. Najednou se staly malé cihelny zbytečnými. Cihelna v Lesově odolávala déle a také se stala místem ekologické havárie.
Ředitel Honza Martan obdržel lákavou nabídku z Rostexu Vyškov. Z galvanovny tohoto závodu je třeba vyvézt někam toxický odpad. Nějaký inženýr spočítal, že by se odpad mohl míchat s cihlářkou hlínou v určitém poměru. Je prý to zaručené a laboratorně ověřené. Radek Kremlička, občan Podboří a Honzův kamarád, přišel s podnětným nápadem. S Honzou to projednali a plácli si.
Brigáda socialistické práce při Cihelně v Lesově, obdrží částku 3.700 Kč jednorázově a dále bude tato odměna poukazována každým rokem. Toxický odpad bude navážen do cihelny, uložen bude ve zvláštní nádobě a v poměru tři lopaty na vozík, bude mizet v cihlové hmotě.
Plechová kavalérie z Vyškova pak naváží obsah do prostor cihelny. Za záclonkami pozoruje celou akci účelový aktivista Strany zelných, tohoto času zelený závistí a nenávistí. Akce probíhá, ale už se rýsuje velký průšvih – ekologická havárie!
Tajemný odpůrce nelení. Do trávy u svého domku natrhá kousky zelené mycí houby a do své studny nalije dvě sta litrů močůvky! Újma na kvalitě životního prostředí se musí prokázal laboratorně! Rozšíří se fáma, že toxický odpad poničil spodní vodu v širokém okolí. Svou troškou do mlýna přispěl i jednoduchý bagrista a nepřítel ředitele Honza Burda. Když si přijel pro cihly náčelník VB z okresního města, zvolal bagrista:
"Ty cihly jsou otrávené!“
Nastal nevídaný šrumec. Kolotoč vyšetřování. Ekologická havárie byla velkým hitem i za totality. Pravda, se současnými aktivitami různých ekologických šílenců se průšvih nedá srovnat. I to však stačilo na vláčení aktérů vyšetřovacími procedurami. Viníci domnělé ekologické havárie proseděli hodiny v čekárnách policejních služeben.
Jednoho dne zvoní u rodinného domku Radka, autora projektu a zaměstnance galvanovny Rostexu Vyškov zvonek. Mezi dveřmi stojí syn ,,tajemného odpůrce“ a oběti ekologicé katastrofy. V rukou třímá konvici na čaj. Zkoprnělému Radkovi praví:
"Pane Kremličko, tatínek mne posílá pro trochu nezávadné pitné vody. Chceme si uvařit kávu!“
Tento chlapec musel za troškou vody urazit celé dva kilometry!
Byl to poslední úkon jeho otce, ekologického aktivisty. Za kruté totality celá aféra jaksi vyšuměla. Že přijde zanedlouho doba dobře placených ekologických iniciativ z tajemných zdrojů, to v těch dobách ještě nikdo netušil.
