Když na Machu Picchu ještě nikdo nejezdil...

Ráda jsem si Váš příspěvek přečetla. Byla jsem poprvé v Peru 2004 a na Machu Picchu jsme strávili celý den a vylezli jsme i na Huana Picchu. Kolem Intihuatana byl provaz asi půl metru od kamene, ale i tak jsem cítila, jak z kamene sálá horko, co se nakumulovalo do něj za celý den. Ale ostatní stavby horké nebyly, nahoru i dolů jsme šli pěšky, nikoliv po silnici, ale klikatou stezkou, viděli jsme cestou kolibříky. Byl to krásný zážitek a při druhé návštěve Peru jsem tam nešla r. 2019, protože jsem si nechtěla kazit zážitek, už se tam smělo jen na 3 hodiny. Peru je země krásná a drsná. Podruhé jsme jeli i na sever.

Paní Věro, díky za upozornění. Chybička se vloudila do popisky fotografie. Moje nepozornost. Opravuji.

Dobrý den, já jsem v Peru byla v roce 2012 a splnila jsem si celoživotní sen. Tehdy jsem vyšplhala na Huana Picchu a rozhled dolů do údolí Urubamby byl nezapomenutelný. Jen malou opravu 12 úhlý kámen je v jedné boční uličce nedaleko Plaza de Armas v Cuscu. Děkuji za krásné čtenì

Pěkné líčení zážitků a dobové fotografie jako bonus. Paráda.

Shodou okolností jsme měli před asi 2 týdny v klubu seniorů přednášku jednoho pána o návštěvě Peru, kde byl loni na podzim. Podle jeho informací je to opravdu především turistická záležitost. Ale rozhodně návštěvy nelitovali. Chce to však mít dobré zdraví (a koku), protože stoupání do abnormální nadmořské výšky dělá své. Mně stačí zajímavé vyprávění.

ad pan Sedlák: můj otec nebyl obchodní rada, alébrž delegát. Velký rozdíl. Do zahraničí vyjel jako nestraník v červenci 1968. Proto byl také v době normalizace za dva roky odvolán, ač byl vyslán na 4 roky.

V kontextu té doby musel člověk souhlasit se vstupem vojsk varšavské smlouvy a být v té jediné správné straně, aby se mohl stát obchodním radou na ambasádě kdekoliv a jeho rodina mohla cestovat s ním. Já osobně bych se tím ale nechlubil... Většina obyvatel za ostnatým drátem v ČSSR nesměla nikam, naše rodina byla pod drobnohledem STB kvůli emigraci prarodičů na západ, ale vy jste si mohli takhle krásně užívat. Blahopřeji.

Senza zážitek...

Perfektní článek, zajímavé informace. Reakci hladových psů si dovedu živě představit (mám silně rozvinutou obrazotvornost), při pohledu na klikatící se cestičku se začal houpat žaludek i mně. Nad závěrečnými větami mě popadl hlasitý záchvat smíchu, takže pět hvězdiček je málo :-)). Díííky.

Ten konec je boží :-)