Nesoudný senior za volantem
Ilustrační foto: Freepik

Nesoudný senior za volantem

8. 4. 2025

Čekala jsem na parkovišti poblíž nemocnice v autě na manžela. Vybavena malou termoskou s mátovým thé a elektronickou čtečkou, naplněnou Betty Mc Donaldovou, a občas vykoukla směrem k nemocnici.

Vedle mě stála ve výhledu švestkově modrá Felicie, ke které se o dvou francouzských holích pomalu a namáhavě blížil přihrbený pán menší drobné postavy a bledé tváře, evidentně již drahně dlouho putující po světě. Střízlivým odhadem mu jistě nechybělo mnoho do devadesátky, pokud ji už nepřekročil. Alespoň se tak jevil. Občas se zastavil, odpočinul si a rozhlédnul po okolí. Jako by někoho vyhlížel. Někoho, kdo ho tou Felicií odveze, pomyslela jsem si, když dorazil k autu. Pomaličku ho obešel, nakukoval dovnitř a stále mě udržoval v domnění, že čeká na řidiče.

Po několika minutách váhavě auto odemkl, opatrně do něho uložil berle a považte, jak ve zpomaleném filmu se vsoukal za volant. Zůstal nečinně sedět, jen koukal před sebe takovým zvláštním prázdným pohledem. Asi vzpomíná na lepší časy své řidičské kariéry a krátí si tím čekání na odvoz, domnívala jsem se. Po nějakých pěti minutách auto nastartoval. Překvapeně jsem odtrhla oči od slepičí farmy ve čtečce a zírala do Felicie. Trvalo další minuty, než se pán pomaličku otočil za sebe a rozhodnul se začít couvat. Bylo to napínavé jak kšandy, kam se tehdy hrabaly slepice, vejce a Betty. Asi tak dvě tři minuty se po centimetrech Felicie vysoukávala z parkovacího místa a zčásti nesměle, zčásti odhodlaně, odbočila směrem do města.

„No potěš koště,“ vyhrkla jsem nahlas s vykulenýma očima.

Druhý den mi před auto, jedoucí po hlavní silnici, vystartoval ze stopky, odbočujíc doleva, postarší pán v čepici ve Felicii barvy tmavočervené. Musela jsem dupnout na brzdy, naštěstí už v méně než předpisové rychlosti, a po chvíli znovu, když bez varování zastavil u popelnic, a to vypadal tak o 20 let mladší, než ten pán ze včera.

Za několik dní po té jsem zaslechla v rádiu, a teď to bude drsné, že v Japonsku se rozhodli přispět řidičům seniorům na pohřebné, když včas odevzdají své řidičské oprávnění. Nechť jsme všichni soudní včas, prosím!

 

 

 

 

 

auto Můj příběh řidiči
Autor: Iva Bendová
Hodnocení:
(5 b. / 35 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Iva Bendová
... a bez dodatku "řidič" by nevyvolal - už jsem se v tom zamotala.
Iva Bendová
Paní Lenko, jste moc šikovná, jsme zřejmě podobný ročník, také ještě řídím, také ve tmě raději nikam dál, v mé mikropovídce na reálném základu šlo hlavně o to, že se mi pán jevil bradypsychický, což je za volant sakra problém, a končí to apelem: " Nechť jsme všichni soudní včas," nikoliv stopkou za volant všem seniorům od nějakého daného čísla věku. Co tak kolem sebe, i tady v diskuzi pozoruji, tak ženy jsou v tomto směru soudnější. Kdyby byl zachován můj původní název ve znění: "Nesoudný /?/ senior," takovou bouři by s tím otazníkem a dodatkem "řidič" příspěvek zřejmě nevyvolal. Ještě hodně šťastných kilometrů!
Lenka Kočandrlová
Mám řidičák od 18 let.čili už přes 50 let. Mám dodnes velké potěšení z řízení auta, užívám si to, ale třeba vždy mi moc nesedělo jezdit v noci,i za mlada,tak zkrátka jedu jen ve dne.Bydlím na vsi,kde máme 2 km do jiné vsi k obchůdku nebo na bus.Jezdím do města cca 15 km nakupovat 2x týdně. Neumím si představit jezdit busem, tahat tašky,sledovat jízdní řád, pak pěšky dva km domů . S autem je svoboda a dá se toho stihnout mnohem víc.Letos zase musím k obvodní pro potvrzení, naposled to stálo 700 Kč. Mně nic není,krom vyššího tlaku,přesto MUDra ze mně pokaždé dělá nějakého méněcenného a přiblblého člověka. Jezdím na inlajnech, v jedné ruce zvednu 30 kg pytel,uvezu do kopce 500 m naložené kolečko pískem,ale u doktora si připadám jak bídná stařenka. Jak píše paní B. v tom článku,tak se jedná o nějaké oberlované roztřesené dědoušky,ale jsou i nezdolní aktivní starší lidé,co jsou hlavně mladí duchem a jejich tělo zatím nevykazuje nějaké změny proti tomu,kdy jim bylo např. padesát. Uvnitř se cítím tak na 40 let,ale ven to moc není vidět.
Jana Jurečková
Všechno mají v rukou řidiči. Pokud se necítím na řízení, nejezdím! Nedávno mi řekla kamarádka, že strejda přijel až z Prahy, že ho obdivuje. Je mu přes 90 let. Pak mu šla pro věci do auta a zjistila, že se tam počural. Doma zjistili, že má problémy i jiného druhu, prostě je tam věk. Jenže on si nedá říct, natož, aby dal řidičák do šuplíku!!
Jana Šenbergerová
Vždy mě vytočí, když někdo tvrdí, že něco není možné jen proto, že on sám to neviděl nebo nezažil. Manžel byl velmi dobrý řidič, ale dlouhodobá nemoc se na něm podepsala tak, že jsem se začala s ním bát jezdit, přestože kontrolami u obvodního lékaře prokazatelně procházel. Nicméně v autě jsem čím dál tím víc registrovala, že se jeho bezpečný styl jízdy stává nebezpečným. Když jsem ho na to upozorňovala, zlobil se. Brzy mi došlo, že se zákazem řízení bude připraven o možnost pohybu. Jezdit přestal, až mu to řekla jeho ošetřující lékařka. V krátké době z něho byl ležák bez zájmu o život. Auto pro něho představovalo spojení se světem. Pro spojení se mnou mu stačila postel, ke které jsem já bez problému došla. Tehdy jsem se přesvědčila, jak muži špatně snášejí bezmocnost.
Iva Bendová
Paní Olgo Š. - děkuji, vážím si Vašich racionálních příspěvků. Pane Pilát - narodila jsem se v Českém Brodě ;-) tak Vás tam zdravím a Váš názor Vám neberu, každý člověk má i svůj svět, kromě toho kolem, ten si někdo nechává jen tak pro sebe, a z jiného musí občas ven. V pohodě.
Jarmila Komberec Jakubcová
Nechápu proč je autorka nálepkována jako grafomanka? Jezdím denně autem jak do práce tak na nákupy a setkávám se s podobným chováním některých řidičů. Je dobře, že i o takových problémech se na portálu píše a to, že se jedná o téma zajímavé svědčí i diskuze.
Marie Doušová
Je mě 76 let a v roce 2020 jsem si již neprodloužila řidičák ,neboť jsem dostala silnější brýle a dost mi vadilo při couvání určit vzdálenost s brýlemi,které jsem obdržela. Nyní po operaci očí vidím dobře , ale už bych si netroufla sednout za volant i když jsem byla velmi dobrá řidička a dokonce jsem i závodila s autem.Sama vidím mnoho seniorů, kteří řídí skvěle a zase velmi mnoho madých chlapců,kteří moc dobře nejezdí a ještě jsou agresivní za volantem. No prostě vždy záleží na člověku jak je soudný a jaké má řídící schopnosti......A také na lékařích ,kteří posuzují a rozdávají doporučení.......
Olga Škopánová
Příspěvek paní Bendové je pravdivý a ze života, grafomanie vypadá jinak.
Jan Pilát
Moc hezký příběh . Bohužel o ničem. Autorka je evidentně grafomanka s touhou psát. Cokoliv.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 15. týden

Uplynulou sobotu proběhll 34. ročník vyhlašování cen České hudební akademie Anděl. Ve vědomostním kvízu tohoto týdne si budete moci otestovat, jak znáte současnou českou hudební scénu. Zabrousíme ale také trochu do historie...

AKTUÁLNÍ ANKETA

Digitalizace postupně prostupuje všemi státními úřady. Jak jste na tom vy - využíváte možnost vyřizování nejrůznějších žádostí on-line (pomocí počítače či mobilu), anebo raději navštěvujete úřady osobně?

Pokud to jde, vyřizuji vše "on-line"

21%

Snažím se vyřizovat věci "on-line", ale ne vždy se mi to daří

20%

Nevím, neumím na to odpovědět

19%

Mám radši osobní vyřizování záležitostí na úřadech

20%

On-line nevyřizuji nic, je to pro mě složité

21%