Kdo se bojí klasiky aneb Karel Čapek se na nás dívá
Kartel Čapek v roce 1935 v den své svatby s herečkou O. Scheinpflugovou. FOTO: ČTK

Kdo se bojí klasiky aneb Karel Čapek se na nás dívá

14. 4. 2025

Ten, kdo se bojí klasiky, určitě není členem našeho čtenářského klubu, neboť na přání jeho členek jsem si před časem připravila Karla Čapka. Tak proč se nepodělit i s vámi.

Jméno Karla Čapka, i tituly mnohých jeho děl, zná snad každý Čech. Ale ruku na srdce: Kolik jeho knih a které jsme četli, a kolik jeho dramat a která, jsme viděli?

Byla díla Karla Čapka vůbec zařazena před listopadem 1989 do povinné četby? Přiznávám se, že si nevzpomínám, a to jsem povinnou četbu četla bez problémů a bez odporu. Spíš si myslím, že ne. Vždyť který román by to byl? Válka s mloky určitě ne, ten by byl pro předlistopadový režim  neuchopitelný. Nebo Krakatit? Nebo Hordubal? Těžko. Mám za to, že bych si to pamatovala, jako si pamatuji jiné povinné četby. 

Stydím se, ale já jsem snad četla jako malá i větší jen Pohádky Karla Čapka, ale zato mnohokrát a s nadšením a láskou. Dodnes si vybavuji ty kouzelné ilustrace bratra Josefa, hlavně psí víly v Pohádce psí. A také jsem určitě četla Dášenku, ale tu asi jen jednou.

Neumím vysvětlit, proč čtenářka jako já, nečetla Čapkovy knihy pro dospělé. Možná jsem měla dojem, že Čapka znám skrze filmová  zpracování   jeho děl. Takže jistě: Bílou nemoc se Štěpánkem jsme všichni viděli nesčíslněkrát, stejně jako Krakatit s Högerem. 

Dřív než mě napadlo číst Povídky z jedné a druhé kapsy, viděla jsem už jako malé dítě dokonalý film režiséra Martina Friče, Čapkovy povídky z roku 1947. A pak ještě tolikrát, že si do dnešních dní pamatuji tu fascinující atmosféru Balady o Juraji Čupovi, který v náboženské posedlosti zabije  svou sestru a pak se jde na příkaz starosty obce sám udat  a četnickou stanici, a to pěšky, v horách, desítky kilometrů v zimní vánici a tam ještě další hodiny čeká, než četník  v hospodě dopaří.  „Zabil jsem Marynu Matejovu. Bůh kázal…" Tak tuhle hlášku jsem si pamatovala celý život. A nezapomenutelná je pro mě i skleněná kulička z povídky Poslední soud. To totiž bylo to hlavní, co chtěl vrah Kugler před Božím soudem vědět -  kam mu tenkrát, když byl malý, ta kulička spadla... A Bůh mu to ukáže, že tam stále leží, v odtoku pod okapem.

Co se dramat týče, mám dvě zásadní vzpomínky, a to na Věc Makropulos a na Matku.

Věc Makropulos, to byl herecký koncert Jany Štěpánkové z roku 1970 (divadelní záznam), který jsem ve svých 16 letech sledovala v televizi s očima vytřeštěnýma a srdcem otevřeným, fascinována dějem, atmosférou představení, prostě vším.

Matku jsem v té době neviděla v podání Jiřiny Petrovické, která platila za nejlepší ztvárnění této role (možná až na legendární Leopoldu Dostálovou), ale v podání Jiřiny Švorcové. O této herečce si samozřejmě můžeme myslet své, nicméně, tuto roli zvládla perfektně . To její TONY JDI!,  je pro mě navždy spojeno s vyvrcholením dramatu, s tím jejím obrovským názorovým zlomem, kterým  se postaví zlu…

Tímto byly dávné vzpomínky na Čapka vyčerpány a nastal čas už konečně poprvé otevřít knihu Válka s mloky.

Ovšem to byla jízda, přátelé. Čapek proti všem. Fascinující a šokující. Dokonalý popis rozpínavosti mloků, kteří mohou být… tehdy fašisty, poté komunisty, dnes islamisty a nejnověji putinovci. Ale zároveň Čapek kritizuje a zesměšňuje i kapitalisty, socialisty, anarchisty, padni komu padni … na nikom niť suchou nenechá. Tak tomu se říká kritické myšlení na jednom talíři. Ale všechno s tím humorem, nadhledem a elegancí. Bože, jaká je to nádherná demonstrace inteligence a demokracie - kdo to dnes umí?

 

profimedia-0670121532.jpg

Radovan Lukavský jako Otec a Jiřina Petrovická v titulní roli dramatu Karla Čapka Matka v roce 1983.FOTO: Petr Berger, ČTK

 

Člověk proti zkáze

V roce 1989 natočil režisér Štěpán Skalský film o posledních letech Karla Čapka. Tento skvělý film poněkud zapadl, jako více filmů z té doby, kdy jsme sledovali a účastnili se aktuálního dění v naší republice a o filmy nebyl takový zájem.

Film má výborné herecké obsazení a výkony: 

Josef Abrhám v hlavní roli, Hana Maciuchová jako Olga Scheinplugová (velmi elegantní), Svatopluk Beneš jako T.G.M. Libuše Šafránková hraje dávnou Čapkovu lásku, promítá se do jeho snů a sama je stejně jako sen krásná.

Čapek zde bojuje proti zkáze, roti nastupujícímu fašismu, proti ohrožení demokracie, roti neblahým rysům české národní povahy.

Čapek bojuje za demokracii všemi silami, nejen svým dílem. Píše do Velké Británie, kterou vždy miloval a vážil si jí jako kolébky demokracie, ještě před Mnichovem, varuje před ohrožením Československa nacistickou hrozbou, marně.

Je tvrdě zasažen mnichovskou zradou, ohrožován útoky českých fašistů a jejich sympatizantů, a to jak anonymními dopisy, tak fyzickým napadením.  Emigraci odmítá: „Nebudu utíkat k těm, kteří nás zradili a z emigrace kázat Čechům, aby byli stateční.“

Je až bolestné sledovat a uvědomit si, jaká atmosféra v té době v Čechách panovala. Zvykli jsme si vidět naši republiku jako oběť nacistické zvůle, zemi, která se zrazena spojenci, podvolila agresorovi, ale vnitřní přesvědčení bylo demokratické, vlastenecké a protiněmecké. V mnoha případech to tak však nebylo. 

Nezanedbatelná část společnosti byla k fašismu loajální, když ne přímo fašistická a ti slušní se jich báli. Ještě bolestnější je, že se tato doba a chování některých k Německu loajálních Čechů až nápadně shoduje s dobou dnešní a s chováním k Rusku loajálním Čechům.

Na závěr dva citáty:

Historie se neopakuje, ale rýmuje.   Mark Twain

Vybírali jsme si mezi válkou a hanbou. Nyní máme válku i hanbu.    Winston Churchil                                                                                                                                                                        

 

 

demokracie kultura osobnosti spisovatelé
Hodnocení:
(5 b. / 12 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Marie Faldynová
Čapkovy knihy jsem četla na střední škole s velkou chutí, nakonec jsem z něj i maturovala a líbí se mi jeho moudrost i hra s češtinou. Opravdu záleží i na vyučujícím, ale já ráda četla a objev Čapkových knih byl pro mne důvodem k nadšení. S divadelními hrami to bylo slabší, když jsem se z Prahy odstěhovala do pohraničí nebyla příležitost. Vystačila jsem si s kytarou a dodnes jsem přesvědčena, že kulturu je třeba provozovat aktivně, ne jen pasivně navštěvovat představení.
Daniela Lender Chaloupková
Více než stoprocentně pravdivé ... Karel Čapek byl neuvěřitelný vizionář a jeho dílo je aktuální nejen dnes, ale mělo by být varováním i do budoucna. Historie se pořád opakuje ... jsme opravdu tak nepoučitelní ???
Alena Velková
Knihy Karla Čapka jsem četla až jako dospělá. Viděla jsem i několik filmů a v TV jsem si vychutnala i Petrovickou i Štěpánkovou...pak pro mě bylo utrpení jít před několika lety do Stavovského na Věc Makropulos, kde hráli Sonňa Červená a M.Donutil...režiser z toho udělal podivnou taškařici, takže jsem v půlce musela odejít...bohužel, tak to v poslední době bývá u klasických děl často...
Vladimír Mrázek
Díla Karla Čapka pochopitelně patřila do povinné četby i v dobách předlistopadových. Je mým oblíbeným autorem a dokonce jsem si jeho tvorbu vytáhl jako otázku při maturitě z ČJ na gymnáziu v roce 1977. Probírali jsme ho podrobně, záleží asi na kvalitě vyučujících. Mnohé filmové adaptace jsou zdařilé, ale pro jeho práci s mateřštinou je četba nejlepší. Proti gustu žádný disputát, ale článek považuji za tendenční.
Zuzana Pivcová
V divadle jsem viděla Matku, to bylo ještě v Budějovicích a po srpnu 1968, takže to bylo velmi expresivní představení. Pak později ještě Ze života hmyzu a ještě inscenace v TV. Čapek mi zjevem i projevem připadal něčím našeho tatínka, kterého jsem znala jen do 12 let. Ve škole jseme ho skoro nebrali, jen na fakultě kolem Pražského jara, že patřil ke Skupině Hradua napsal Hovory s TGM. A pak už zůstala společnost zase jen u Matky a Bílé nemoci, případně povídek.
Olga Škopánová
Karel Čapek na rozdíl od dnešních "vlastenců" v případě ohrožení Československa hitlerovským Německem bojoval, burcoval na všechny strany. A ač sám pacifista psal evropským státníkům, upozorňoval na nebezpečí fašismu a hledal pro Československo pomoc. Však mu to také tehdejší "vlastenci" spočítali.
Jiří Dostal
:-) Karel Čapek nám na fakultě sloužil při studiu poetiky, ale také svými ideovými schématy a poněkud křečovitým patosem přecvičeného žurnalisty. Závěrečný pokus o paralelu mezi loajalitou k Němců a k Rusům připomíná zábavnou nesmyslnost grotesky... :-)
Šárka Bayerová
Dobře napsané dobré varování ...
Jana Šenbergerová
Pro mě je Karel Čapek virtuos v ovládání českého jazyka. Mohu se o tom zas a znovu přesvědčit, sáhnu-li pro kteroukoli z více než třiceti knih ve své knihovně. Z jeho nadčasového vidění světa mě docela mrazí. Ve školních osnovách nepochybně byl stejně jako jeho knihy v naší městské knihovně a hry na prknech našeho divadla. Jinak bych se k jeho dílu neměla jak dostat.
Jan Zelenka
Karla Čapka přímo zbožňuji. Byl to skvělý a plodný spisovatel. Mám devět jeho knih a pročítám je. Jeho publicistický žánr je pro mne inspirativní. Díky za hezký článek.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.

Aktuální soutěže
Kvíz i60 - 16. týden

Asi nebudete překvapeni, když tématem vědomostního kvízu tohoto týdne budou "Velikonoční zvyky a tradice."

AKTUÁLNÍ ANKETA

Co vás nejvíce "nabíjí"?

Výlet do jarní přírody

25%

Setkání s přáteli

17%

Kontakt s rodinou

23%

Knihy

20%

Vitamíny

15%