V období studené války pracovalo několik amerických či britských špionů pro komunistický Sovětský svaz, řada sovětských špionů se zase dala do služeb Západu. Jedním z nejvýznamnějších "krtků" (špionů v centrále cizí tajné služby) byl generál sovětské vojenské zpravodajské služby GRU Dmitrij Poljakov, který pracoval přes 25 let pro USA. Bývalý šéf CIA James Woolsey jej nazýval "perlou v koruně" a řekl, že Poljakov "nám pomohl nejen vyhrát studenou válku, ale také několikrát zabránil tomu, aby přerostla ve válku horkou". Poljakov, který byl prozrazen členem CIA a sovětským špionem Aldrichem Amesem, byl popraven před čtvrtstoletím ve svých 66 letech v polovině března roku 1988 v Moskvě.
Přísně tajné informace
Pro CIA pracoval Poljakov od roku 1961 až do svého zatčení v létě 1986. Prozradil nejméně šest Američanů a jednoho Brita, které zverbovala Moskva. Podal analýzu vztahů Moskva – Peking, která umožnila v roce 1972 Bílému domu orientaci při navazování užších kontaktů prezidenta Richarda Nixona s Čínou. V době války ve Vietnamu informoval Američany o taktice a strategii partyzánů i jejich hanojských pomocníků. Předal technickou dokumentaci některých vojenských raket a tanků, přičemž znalost slabin těchto tanků, které používal rovněž Irák, přispěla k vítězství Američanů ve válce v Perském zálivu v roce 1991.
Poljakov také upozornil na způsoby, jakými SSSR obchází zákaz dovozu strategicky důležité techniky ze Západu. Poslal do Washingtonu takřka 100 čísel přísně tajného bulletinu, v němž nejvyšší důstojníci armády a KGB diskutovali o boji proti Západu.
Mnozí američtí zpravodajští experti soudí, že Poljakov měl pro Západ větší význam než plukovník GRU Oleg Peňkovskij (1919-1963). Zásluhou Peňkovského měl americký prezident John Kennedy přesné informace o sovětské vojenské síle v době, kdy sovětský vůdce Nikita Chruščov poslal na Kubu rakety s atomovými hlavicemi a Američané je chtěli odtamtud dostat, aniž by museli rozpoutat válku. Peňkovského popravili v Moskvě jako zrádce v květnu 1963.
Poljakova ostře odsoudil poslední šéf sovětské rozvědky KGB Leonid Šebaršin, podle něhož tento generál nepracoval pro CIA kvůli nějaké ideji, ale pro peníze. Poljakov však svým americkým kolegům říkal, že pracuje z lásky k vlasti, kterou ničí komunismus. Obvykle mu stačilo pouhých 3000 dolarů na rok, někdy jenom rybářské pruty či luxusní zapalovače. Naproti tomu Ames, který působil přes osm let jako sovětský a ruský špion (1984-1994), inkasoval od Moskvy celkem přes 2,7 milionu dolarů, čímž se stal nejdražším agentem v historii tajných služeb.
Odplata za smrt syna
Poljakov se narodil 6. července 1921 na Ukrajině v rodině účetního. Vystudoval vojenskou školu, do druhé světové války se zapojil jako dělostřelec, získal v ní vyznamenání za statečnost. Po válce studoval na vojenské akademii a poté vstoupil do služeb GRU.
Krátce po své třicítce byl v roce 1951 poslán na svoji první misi jako vojenský zástupce sovětského zastoupení při OSN v New Yorku. S americkými tajnými službami se sblížil během svého druhého pobytu v New Yorku v roce 1961. V jeho rozhodnutí spolupracovat s Američany sehrála rozhodující úlohu nemoc jeho nejstaršího syna. Poljakov údajně žádal Moskvu, aby mu dovolila vyšetření syna v USA, ta to ale odmítla a syn následně zemřel.
Poljakov, který na rozdíl od většiny sovětských agentů neholdoval příliš alkoholu, nekouřil a byl věrný své ženě, působil poté již jako americký špion v Barmě či v Indii. Podle jednoho důstojníka CIA chtěl Poljakov USA pomoci vyhrát studenou válku. „Cítil, že jsme velmi naivní a že v ní prohrajeme,“ vzpomínal.
Proroctví krátké penze
V roce 1974 byl Poljakov povýšen do hodnosti generála, o šest let později odešel do sovětského důchodu, ve kterém v poklidu psal do jednoho loveckého časopisu. Idyla ale skončila jeho zatčením tajnou službou v létě 1986.
V jednom rozhovoru vzpomínal nejmenovaný agent CIA na loučení Poljakova s USA v roce 1980. Agent vyjádřil přání, aby se někdy v budoucnu znovu setkali a dali si v USA večeři. Poljakov prý odpověděl: „Nečekej na mě. Už do USA nepřijedu. Narodil jsem se jako Rus a jako Rus taky zemřu.“ Na otázku, jaký bude jeho osud, jestliže Moskva přijde na jeho spolupráci s Američany, Poljakov suše konstatoval: „Neoznačený hrob.“
Jeho proroctví se naplnilo, ale až do ledna 1990 nebylo vůbec známo, co se s Poljakovem dál stalo. Tehdy sovětský list Pravda napsal, že Poljakov byl za špionáž 15. března 1988 popraven. A teprve poté vyšlo najevo, že jej Moskvě prozradil obávaný lovec špionů Aldrich Ames.
V roce 1994 však došlo i na Amese, který byl v USA zatčen a odsouzen na doživotí bez možnosti předčasného propuštění.
