Fanouš Hacaperka, zvaný Hacabrko, je muž širokého srdce. Dobračisko k pohledání. Nikdy neopomene podarovat almužníka, vlastně almužnici. Nedává drobné pobudům, ale třeba důchodkyním, které prý nemají na léky.
Přítel Habrda jej často navštěvuje za účelem půjčky. Fanouš jednou pravil: ,,Josef, už mi dlužíš několik stovek. Je to jistě trapné tobě i mně. Nebudu ti půjčovat, ale ty mi budeš prodávat knihy!“ I stalo se. Habrda se dostavil s knihou a obdržel stovku. Jeho manželce se začala tajně zmenšovat knihovna a Fanouš ukládal nepotřebné knihy do zvláštního regálu. Byla to jakási ,,hladová zeď", podporující kamarádův alkoholismus.
Dobrák se rozvedl a podruhé oženil. Bývalá žena odešla z rodinného domku s příručním zavazadlem za hlasem svého srdce. Opuštěnému manželovi zanechala celý rodinný domek, zděděný po jeho rodičích. Zavázal se ji vyplatit. Vypůjčil si od kamarádů a od banky na vysoký úrok.
,,Přece nebudeš splácet takové zlodějské úroky. Prodala jsem byt a bývalou ženu prostě vyplatíme z mých peněz!“ pravila nová manželka. Stalo se. Pohodlný dobrák se zbavil dluhů a nepříjemných starostí. Osm let nového manželství byla procházka růžovým sadem.
Fanouš jednou v záchvatu dobroty překvapil partnerku. Pravil: ,,Víš, já ti nechám připsat polovinu baráku a budeme vyrovnáni.“ Stalo se.
Pozdní láska, prokletí žen po čtyřicítce, však navštívila i Fanoušovu druhou ženu. Dobrák se opět rozvedl a osaměl. S druhou ženou ovšem odešla i polovina rodinného domku!
Mezitím se přihodila Sametová revoluce. Dům, který měl hodnotu sto tisíc za komunistů, stal se milionovým majetkem. Jakmile chtěl Fanouš vrátit druhé ženě padesát tisíc výměnou za celý domek, požadovala půl milionu! Zůstal bydlet ve svém dědictví po rodičích. Dům není notářsky rozdělen. Není rozdělena ani zahrada. Na zahradu vůbec nechodí. Nebude přece pracovat na cizí polovině.
Dostavil se důchodový věk. Fanouš Hacaperka začal žít životem osamělého podivína. Domek je rozdělen, má zvláštní vchod. Je bohužel neprodejný. S bývalou druhou ženou, která posléze prohlédla, že muži jsou všichni na jedno brdo a vrátila se, obývají každý polovinu. Nedělají si zle. Za ,,Berlínskou zdí“ je společný kotel plynového topení, na Fanoušově straně je voda a bojler. Že by si původní majitel odkoupil za půl milionu polovinu svého zděděného rodinného domku, to po něm nemůže nikdo žádat. A tak žijí dva bývalí manželé ve shodě s navzájem na sebe namířenou pistolí.
Konečně nastal ten čas. Bývalá žena a majitelka poloviny domku se hodlá odstěhovat. Osamělý důchodce zůstane sám jako kůl v plotě. Pokusí se polovinu domku prodat a dožít někde v komůrce Domova důchodců.
Ohlásila se sedmdesátka. Opuštěný muž se rozhodl prodat to, co ještě zbylo. Riskuje, že jej podvede nějaká realitní společnost. V dnešní době je snadné v rámci zákona přijít o všechno. Nebylo by to poprvé. I na tohle Fanouš myslí. Proto přijal i poslední variantu.
Až mu čas přinese tuto novinu, pořídí si stan a umístí jej na zahradě. Tam se usídlí a stan vybaví vším potřebným. Z armádních přebytků se prý dá zakoupit spacák, chránící i před mínus dvaceti stupni celsia.
Na svém pozemku ve svém stanu dožije. Jakmile už nebude jevit známky života a bude objeven, stačí vedle stanu vykopat patřičnou jámu, stan tam i s obsahem uložit a zahrabat.
Z posledního obydlí se tak stane Stan - hrobeček!
