Soutěžní příspěvek:
Moje velikonoční zkušenosti

Paní Jano, skoro mě váš článek rozbrečel, protože jsem loni sama prodělala s manželem vážnou nemoc našeho syna a je to bolestivé. My doufáme, že všechno dobře dopadne, ale musíme mít velikou trpělivost. Jen jsem chtěla napsat, že také mám raději Velikonoce, protože přináší teplo a zpěv ptáků mě fascinuje. O Vánocích je mi vždycky smutno, protože si vzpomenu na lidi, kteří už s námi nejsou a ta tma působí na psychiku negativně. Ale nedá se nic dělat, je to život. Budu ráda, když si mi přidáte do přátel, i když vás neznám.

Mám radost, že můj příběh zafungoval jako inspirace pro vaše vzpomínání na příjemné i méně příjemné velikonoční zážitky.

Hezke,dekuji !

Inspiroval mě příběh paní Helenky Kopečné. Bez něj bych se asi nezamyslela, natož abych něco sepisovala.

Asi každý z nás má nějaký ten velikonoční příběh a tím,že to dáváme do soutěže,tak trochu obnažujeme svou duši a připomínáme ostatním,jak to vlastně tenkrát bylo,a já souhlasím se Zuzkou,napsala jste to pěkně a kultivovaně,a my ostatní si připomínáme to,na co jsme třeba v našem příběhu zapomněli.A já vám za to moc děkuji.

Vaše povídání mě vrátilo o mnoho let zpět,do mého dětství,do dětství mých dětí i vnoučat.Moc hezky jsem si Vaší zásluhou zavzpomínala.Děkuji Vám za to.

Pěkně a kultivovaně jste to vše shrnula. A za současnost (viz rytíř z chatu) Vám fandím.