Železniční důchodce Bořivoj Lebeda se rozhodl trávit volný čas v činorodém ruchu. Jako čerstvý důchodce odmítl lavičku v parku. Lenoch také vyloučil plahočení na zahradě svých potomků, nebo příbuzných. Pořídil si počítač a tiskárnu a začal psát paměti. Najednou jej políbila múza. Projevilo se to jednáním zcela neslučitelným se zdravým rozumem. Probudil se třeba ve tři v noci, usedl k počítači a psal a psal. Najednou zjistil, že je poledne! Jindy si dopoledne připravil nákupní tašku. Akci přerušil, usedl k počítači a posléze seznal, že je pět hodin a v obchodě už je zavřeno. Zhubnul o pět kilo. Nicméně se jeho snaha setkala s úspěchem.
Vlastním nákladem vydal knihu Žblechty z domova i okolí. Vypotřeboval na vydání své knihy veškeré úspory a ještě se na několik let dopředu zadlužil. Nicméně si splnil svůj životní sen. Nebránila mu ani žena, neboť důchodového věku dosáhl jako již osamělý muž. Neuvědomil si totiž, že za peníze ti dneska otisknou třeba morbidní sbírku rodinných úmrtných oznámení.
Konečně nastal ten slavnostní okamžik. Přijelo auto z tiskárny a zřízenec zaplnil obývák úhlednými bílými kostkami knih ve fóliích. Z Bořivoje se stal cesťák. Vždy uložil do aktovky pět svých knížek a začal objíždět městské knihovny. Je obdarován výřečností a vymámil by prý z jalové krávy tele. Jeho mise bývaly často úspěšné, knihy většinou prodal. V jednom dni stačil navštívit i knihovny v pěti městech. Osobní styk se ukázal vhodným prostředkem komunikace. Aktivní prodejce byl připraven v případě potřeby i ke styku jiného druhu.
Život důchodce se změnil. Našel náplň života i volného času. Začal psát do šuflete. Stal se netečným k normálním životním potřebám. Literární šílenství prosáklo jeho celým životem. Najednou se začal strachovat o zdravý rozum.
Když jednou pomocí kamaráda šoféra rozvážel v jeho modré škodovce své knihy do místních knihoven, zavítal do městečka Koryčany. Vrátil se z úspěšné akce. Usedl spokojen do auta s otevřenými dveřmi vpravo vzadu!
Poručil: "A teď jedeme do Střílek!“
Neznámý řidič za volantem se otočil a pravil: "Kam prosím?“
Teprve nyní si literát uvědomil, že jeho auto stojí o několik řad dále.
Divné události v životě literaturou postiženého jedince začaly gradovat.
Jednou večer šel na pokec se starým kamarádem. Zcela zamyšlen zazvonil u dveří jeho rodinného domku v řadové zástavbě. Otevřela paní, která neměla s přítelem nic společného. Naprosto překvapený a z míry vevedený důchodce si rázem uvědomil že stojí před sousedním domkem!. Ještě stačil zareagovat po svém. Pravil: "Je doma manžel?“
"Ano, mám ho zavolat?“
"Ne, proboha to ne, já jsem přece přišel za vámi a přihlásím se, až budete někdy sama!“
Překvapený a rozpačitý výraz oslovené ženy provázel Bořivoje nejen v těch dveřích, ale i pak často v samoobsluze.
Nejen důchodem živ jest člověk. Opožděný literát si našel přivýdělek na vrátnici v městě Brně. Protože je také hypochondr, nosí u sebe celá léta pro strejčka příhodu prášky proti bolení hlavy. Nejednou zjistil jejich absenci. Při cestě do zaměstnání zpozoroval označení lékárny. Jaké bylo ale jeho překvapení, když spatřil vyklizené prostory. Prázdné místnosti zdobily role balícího papíru, zbytky dřevěného bednění a stopy intenzivní činnosti. To bylo ráno.
"No nevadí, svoji drogu si zakoupím po šichtě“, rozhodl hlídač.
Po dobu celé směny byl nesvůj, hlava jej začala bolet sama od sebe, asi nedostatkem drogy. Celý natěšený utíká po směně do lékárny. Ale co to?
Tam, kde objevil ráno vyklizené místnosti, stojí večer normální funkční lékárna!
Úplně zpitomělý zákazník hledí vytřeštěně na lékárnici. V mysli mu vyvstává detektivka Zatoulané hračkářství. Najednou s ním zatřásla zimnice. Tak asi nějak počíná šílenství! On z těch svých literárních poklesků totálně zblbnul. Pánbůh mu možná nadělil jakýsi literární talent, ale pomalu mu odebírá zdravý rozum. Vždyť i geniální šachista Bobby Fischer spával za komínem a bál se kočky!
Celý zbytek dne se důchodce pohybuje jako v mátohách. V noci nespí. Převaluje se v posteli a zcela propotil polštář. Najednou se rozhoduje. Zítra pojede do Brna, půjde po stopách své včerejší ranní cesty za lékem. Musí mít jasno. Jde po stopách jako Český fousek. Krok za krokem prochází ranní trasu. Najednou úleva.
Objevil vyklizenou lékárnu ze včerejšího dne. Nezblbnul! Ta plně funkční lékárna ze včerejšího večera se totiž nalézá v sousední ulici!
