Nad vysokou kostelní věží
slunce dnes opět nesvítí.
Mraky ztěmnělou oblohou běží,
déšť bičuje posmutnělé kvítí.
Z panelákové lodžie
k protější zahrádce hledím.
Těším se, až vlajka barvami ožije,
zatímco já si v křesle sedím.
Svěží trojúhelník z modřenců
zkrášlil pruh narcisů bílých.
Snad pro potěchu mně i umělců,
jsou tam též řady tulipánů rudých.
Nad naší trikolórou moje srdce jásá,
i díky českým ručičkám vzniká tato krása.
Navzdory dešti omámí mě květinová pohoda,
obdivuji, co vytvořit umí kouzelnice příroda.
