Nečekaná noční návštěva

Je pravda, že já jsem v 90. letech jela několikrát nočním vlakem do Německa. Příjemné to nebylo. Poprvé jsem měla dokonce jen místenku k sezení. V kupé jsem byla se snědším cizincem. Nejhorší bylo, že tehdy (1992) se muselo při výjezdu do ciziny předložit celníkům odpovídající množství finančních prostředků, asi, abychom tam nekradli nebo si nevydělávali(y) nekale. Musela jsem před zraky cizince ukázat marky a pak jsem se zbytek cesty bála, že mě oloupí. Když jsem měla lůžkový vůz, zamkla jsem se v kupé, a protože směrem na Plzeň a dále byly rozdrncané a velmi hlasité koleje, dala jsem si ucpávky do uší a usnula jsem. Probudilo mě světlo. Celníci si zvenčí otevřeli a chtěli mě zkontrolovat. Nic jsem neslyšela, pak mi došlo, že mám špunty v uších!

I ona měla štěstí, že byla mladá a hezká a narazila na nefalšované džentlmeny.