Pod zastřešujícím výrazem domov seniorů fungují v Německu 3 typy zařízení s různou úrovní služeb a péče. Prvním je obdoba našich domů s pečovatelskou službou, druhá je domov seniorů jak je známe z českého prostředí, a třetí je obdobou léčebny dlouhodobě nemocných pro seniory. Posledně jmenovaných je zhruba 7 procent z celkového počtu více než 10 tisíc zařízení pro seniory v celém Německu. Některé z těchto tisíců domovů nabízejí kombinované služby, podobně jako je tomu v České republice.
V posledních deseti letech se rozšířil trend tzv. chráněného bydlení pro seniory, které se spíš blíží formě normálního nájmu bytu, nebo dokonce jeho vlastnictví. Jde o soubory bytů, které mají především bezbariérový přístup a dostupné potřebné služby včetně lékařské.
Místo supervize školení zaměstnanci
Dohled nad provozovateli služeb pro německé seniory vykonávají většinou sociální pracovníci při městských či krajských úřadech, zároveň tyto úřady pravidelně kontrolují kvalitu poskytovaných zdravotnických služeb. Neexistují zde jasně předepsaná pravidla péče, ale poskytovatelé těchto služeb musejí zaměstnávat určitý počet specializovaně vzdělaných pečovatelek či pečovatelů adekvátní počtu potřebných klientů. V rámci smluvních partnerství na úroveň lékařské péče v domovech dohlíží poradní orgán – Lékařská služba zdravotních pojišťoven.
Největšími provozovateli sociálních služeb pro seniory jsou charitativní a církevní organizace, kterým patří až 60 % všech domovů seniorů v Německu. Dalším hráčem v pořadí jsou soukromé společnosti, a to jak menší subjekty, tak „řetězoví“ provozovatelé. Dohromady provozují skoro 30 % domovů. Až třetí příčka patří státním zřizovatelům (obcím a krajům). Zhruba 1 % domovů mají pod svými křídly nadace a neziskové organizace.
