Celosvětovou pozornost přitáhl začátkem 50. let špionážní případ manželů Julia a Ethel Rosenbergových. V prvních letech studené války a v atmosféře zjitřené válkou v Koreji byli tito američtí komunisté odsouzeni k trestu smrti za špionáž ve prospěch SSSR. Soudní proces vyvolal vlnu protestů, mnoho lidí se domnívalo, že špionáž nebyla Rosenbergovým, kteří se k ní nikdy nepřiznali, dostatečně prokázána.
Rosenbergovi byli popraveni přesně před 60 lety, 19. června 1953. V pozdějších letech zveřejněná fakta ale spíše potvrzují, že Rosenbergovi, první a jediní civilisté popravení v historii USA za špionáž, patřili k sovětským špionům a že proces vykonstruovaný nebyl.
Atomová konspirace
Oba se narodili v New Yorku (Julius v roce 1918, Ethel v 1915) a pocházeli z židovských rodin. Seznámili se v roce 1936 již jako členové mládežnické komunistické organizace, vzali se o tři roky později. Julius pracoval od roku 1940 jako inženýr v armádních laboratořích v New Jersey, Ethel byla sekretářkou. Agentem sovětské tajné služby NKVD se Julius údajně stal v roce 1942 a v letech 1944-1945 předal důstojníkovi sovětské rozvědky Alexandu Feklisovovi mnoho tajných informací, které měly obsahovat i údaje o vývoji jaderné bomby.
Když v srpnu 1949 Sovětský svaz oznámil úspěšnou zkoušku atomové bomby, zažily Spojené státy šok. FBI poté zjistil únik tajných materiálů o výrobě jaderné zbraně ze sídla amerického výzkumu Los Alamos v Novém Mexiku. V červenci 1950, necelý rok po zahájení vyšetřování, odhalily americké výzvědné služby manžele Rosenbergovy.
Nemilosrdný trest
Tajné materiály o jaderné zbrani (nejdůležitějším byl rozněcovací mechanismus bomby) předal Rosenbergovým David Greenglass, jenž sloužil ve středisku v Los Alamos. Greenglasse pro spolupráci se sovětskou špionáží získala jeho sestra Ethel. Od Rosenbergových převzal data špión Harry Gold, který je doručil sovětskému vicekonzulovi Anatoliji Jakovlevovi.
Po Greenglassově výpovědi byli úředníci FBI přesvědčeni, že mají proti Rosenbergovým dostatek důkazů a Julia zatkli 17. července 1950 (Ethel byla zatčena 11. srpna, doma zůstali jejich dva synové). Další konspirátor Morton Sobell uprchl do Mexika, byl však deportován k soudu do USA.
Během procesu, který začal 6. března 1951, Rosenbergovi vše popírali. Proces skončil 9. dubna vynesením rozsudku smrti nad Rosenbergovými, soudce Irving Kaufmann tehdy řekl: „Považuji váš zločin za horší vraždy. Tím, že jste předali Rusům atomovou bombu o celé roky dříve, než ji mohli podle našich vědců sami vyrobit, zavinili jste podle mého názoru komunistickou agresi do Koreji. Svoji zradou jste fakticky narušili chod dějin na úkor naší země.“
Hlavní svědek obžaloby Greenglass, který se až v roce 2001 přiznal, že tehdy proti své sestře křivě svědčil (chtěl si vysloužit mírnější trest a uchránit před stíháním svoji manželku Ruth), byl odsouzen k patnáctiletému vězení, Gold a Sobell dostali trest 30 let.
Odvolací návrhy byly odmítnuty. Žádost o milost pro Rosenbergovy americký prezident Dwight Eisenhower zamítl, přestože ji podepsalo mnoho významných osobností, mimo jiné Albert Einstein a papež Pius XII. Popraveni byli 19. června 1953 na elektrickém křesle ve věznici Sing-Sing.
Důkazy i sebereflexe
Po otevření archivů CIA v roce 1995 se ukázalo, že se již koncem 40. let podařilo Američanům rozluštit šifrované telegramy sovětského konzulátu v New Yorku, který posílal zprávy do Moskvy. Podle nich patřila k nejaktivnějším vyzvědačům skupina vedená Juliem Rosenbergem, která (včetně jeho ženy Ethel) za to získávala finanční odměnu. Toto ale nebylo během procesu zveřejněno zejména proto, aby se Moskva nedozvěděla, že se podařilo rozbít její kód.
Dalším důkazem, který ale také nebyl v době procesu veřejnosti znám, je výpověď Jeroma Tartakowa, bývalého komunisty, jenž začal sloužit FBI a který byl nasazen do Rosenbergovy cely. Podle něj byl Rosenberg šéfem jedné skupiny, druhou vedli Joel Barr a Alfred Sarant, kteří ale stačili včas uprchnout (oba poté v 50. letech působili v Československu a později zemřeli v Moskvě).
V roce 2008 Sobell, který vyšel z vězení v roce 1969, poprvé přiznal, že spolu s Juliem Rosenbergem ukradl tajné dokumenty týkající se amerického jaderného programu a že Sovětům prozrazoval vojenská tajemství. Poté připustili otcovu vinu i jeho dva synové Michael a Robert Rosenbergovi (používají jméno adoptivních rodičů Meeropol), kteří dříve žalovali americkou vládu a snažili se prokázat nevinu rodičů.
Případ Rosenbergových se odehrál v atmosféře období mccarthismu, jejich poprava vyvolala vlnu mezinárodních protestů a otřásla americkou veřejností. Ještě v roce 2003 deník The New York Times u příležitosti 50. výročí popravy Rosenbergových napsal: „Případ Rosenbergových stále znepokojuje a připomíná nám nespravedlnost, která se může stát, když je národ ponořen do hysterie.“
Kauza Rosenbergových inspirovala řadu umělců, o případu byly natočeny filmy a například americký spisovatel Edgar Lawrence Doctorow se jím volně inspiroval při psaní slavného románu Kniha Danielova.
