Myslíte si, že dirigenti vážné hudby jsou nutně vážní, úzkoprsí a trochu podivní patroni s vlající hřívou kolem hlavy? Omyl, třeba tolik uznávaný Libor Pešek je jiný. Kdo ho zná, potvrdí, že je příjemným, usměvavým a zábavným vypravěčem, kterého je radost poslouchat. Tvrdí o sobě, že mu třeba vůbec nevadí, když si během koncertů při pauzičkách mezi jednotlivými větami diváci odkašlávají. „Aspoň se lidi trochu uvolní,“ říká a s úsměvem dodává, že občas zaslechne za svými zády i nějaké to chrápání: „A víte, že se tomu moc nedivím? Já když usednu do hlediště, tak občas taky usínám. To si pak zoufale přikazuju – nespi, jestli tě někdo uvidí, bude to hrozná ostuda!“
Ženy? Mám je rád, to je inspirace a blaho
Určitě by to byl hodně kuriózní pohled, vždyť Libor Pešek, který 22. června slaví osmdesátiny, patří k nejvýraznějším osobnostem české klasické hudby posledního půlstoletí. Světové renomé získal zejména jako šéfdirigent Královského liverpoolského filharmonického orchestru, od kterého odešel na vrcholu v roce 1997. Ani po jedenácti úspěšných, ale náročných sezonách v Liverpoolu nezamířil na odpočinek: „Tehdy jsem se rozhodl už nemít stálé angažmá, nemít vlastní ochestr.“ Přesto je stále aktivní a v součanosti nejčastěji diriguje Český národní symfonický orchestr.
Přiznává ale, že sil už přeci jen nemá tolik, jako dřív. „Je to jiné než v sedmdesáti, když dnes dám zkoušku dlouhé Mahlerovy symfonie, večer představení a mezi tím párkrát vyběhnu schody v Obecním domě, nohy už začínají bolet,“ svěřil se dirigent, který je známý i jako milovník krásných žen. „Ženy mám opravdu rád. Jsou inspirací, bez které se muž neobejde. Já se na ženy i rád dívám, mám z nich prostě radost, je to blaho,“ dodal tento vždy elegantní muž.
A k tomu ještě víno a taky revolvery
Vedle vína, které ho „provází životem jako dobrý kamarád“, má Pešek také jednu na dirigenta netradiční zálibu – střelné zbraně. „Mám několik revolverů... Střílím rád. Ale jenom na střelnici. Já bych po zvířeti nevystřelil,“ prohlásil Pešek, který se netají tím, že mu učaroval zen-buddhismus: „Tam už člověk o věcech nefilozofuje, vůbec nic neposuzuje, ale bere život takový, jaký je. Jsem to, co jsem. Je to tak, jak to je.“
Příznivec a propagátor Sukovy tvorby, jehož repertoár obsáhne klasické hudební období stejně jako hudbu 20. století, přitom proslul jako náročný šéf. Říká však, že dirigent má být hlavně přítelem hudebníků. „Hudební problémy víc předkládám k uvážení, než abych vnucoval svůj pohled. Každý se sám musí zamyslet, zda by nebylo lepší zahrát něco tak či onak. Když se problém promyslí, vyřeší se sám,“ popsal svou metodu dirigent, jenž je znám svou precizností, ale také hlubokým smyslem pro toleranci.
Kdepak klasika, původně měl být jazzman
Peškovou láskou původně nebyla klasická hudba, ale jazz. Rodák z pražských Dejvic původně coby gymnazista hrál na pozoun a s vlastním big bandem swingoval na čajích a zábavách. V mládí studoval i hru na klavír a violoncello. „Nejsem žádný extra instrumentalista a jako dirigent nemám čas cvičit. Pro dirigenta je dobré mít zkušenosti s nějakým smyčcovým nástrojem a klavír je nutný, aby si v mládí mohl přehrávat partitury, které později už jenom čte.“
Vážná hudba ho pohltila až na Akademii múzických umění (AMU), kde v roce 1956 absolvoval obor dirigování. Jeho učiteli tam byli vážení mistři Karel Ančerl, Václav Smetáček a Václav Neumann. První komorní soubor, Komorní harmonii, založil v Praze na konci padesátých let minulého století. Živil se tehdy jako korepetitor baletu v Plzni a poté v pražském Národním divadle. V letech 1963–1969 pak působil jako dirigent Severočeského symfonického orchestru v Teplicích.
Od Alžběty II. má Řád rytíře britského impéria
První nabídku ze zahraničí dostal v roce 1969, šest let vedl orchestr v nizozemském Leeuwardenu a později orchestr v Enschede. V letech 1970–1977 také jako šéfdirigent přispěl k vzestupu pardubické komorní filharmonie. Za svá nejlepší léta považuje období zhruba mezi svým pětačtyřicátým a pětašedesátým rokem, tedy dobu, kdy řídil Slovenskou filharmonii (1981–1982), vznikly některé úspěšné Peškovy nahrávky s Českou filharmonií a samozřejmě trvalo angažmá v Liverpoolu.
Nabídku z Británie dostal poté, co tamní kritiku i publikum uchvátil svým provedením Sukových děl. Jako šéfdirigent a umělecký ředitel liverpoolských filharmoniků rozšířil repertoár orchestru o českou hudbu, mimo jiné právě o Sukovy skladby: „Asi po dvou či třech letech mého působení v Anglii napsala londýnská kritika, že liverpoolský orchestr je nejlépe česky znějící orchestr mimo Československo.“
S britským orchestrem zůstal Pešek spjatý i po svém odchodu jako jeho čestný a mimořádně vážený dirigent. Vždyť ho také v roce 1996 královna Alžběta II. vyznamenala Řádem rytíře britského impéria! Doma mu o rok později Václav Havel udělil medaili Za zásluhy, obdržel i cenu Classic za mimořádné zásluhy o českou hudební kulturu. Přes pracovní vytížení nezapomíná ani na svou rodinu. Má syna, vystudovaného matematika a vědce, a vnoučata.
Pořádná taktovka?
V nouzi třeba i pletací jehlice
Spousta dirigentů si až úzkostlivě zakládá na svých taktovkách, až to vypadá, že kdyby se jim nedejbůh ztratila, musel by se koncert zrušit. To Libor Pešek se k taktovkám staví střízlivěji. „Mám rád lehké a dlouhé taktovky, to proto, aby se dobře držely v ruce a bylo na ně pořádně vidět,“ říká slavný diregent. „Ale není to zase tak strašně důležitá věc. Jednou jsem na turné ve Španělsku zjistil, že jsem si svou taktovku zapomněl v Praze. A protože žádná jiná nebyla zrovna po ruce, půjčil jsem si od harfistky její pletací jehlici a s tou jsem pak oddirigoval celé turné.“
Odmítl dirigovat skladbu
napsanou slavným Broukem
Dirigent Pešek prožil víc než desetiletí v Liverpoolu, odkud pochází i slavní Beatles. Jeden z nich, Paul McCartney, napsal Liverpoolské oratorium a přišel za proslulým českým dirigentem s tím, aby tuto skladbu uvedl na Pražském jaru. „Mám Paula McCartneyho hrozně rád a velmi ho uznávám, ale přesto jsem ho odmítl,“ přiznává Libor Pešek. „Velmi nerad to říkám, ale mně ta skladba přišla hloupá.“
Oslava ve Smetanově síni:
nedělní koncert Libor Pešek *80
Příznivci krásné hudby mojí jedinečnou možnost slavit spolu s Liborem Peškem. Na počest jeho sobotních osmdesátin se v neděli ve Smetanově síňu pražského obecního domu koná od 19 hodin velký koncert, na kterém Libor Pešek spolu s Českým národním symfonickým orchestrem zahraje skladby, které si sám vybral. Na koncertě nazvaném jednoduše Libor Pešek *80 vystoupí jako hosté i mezzosopranistka Dagmar Pecková a špičkový mexický tenorista David Lomelí.
