Nomenklaturní kádr Tomáš Vronský vystoupil na další schodek své kariéry. Objevil se mladý elegán s dýmkou. Přišel Vít Olmer z filmu Fantom Morrisvillu. Nahradil náčelníka Pospíška. Prošedivělý elegán se angažoval v obrodném procesu. Starý praktik se představeným zajídal svou nezávislostí. Jednou vyrazil dveře s lidovým kontrolorem Výplachem. Komunista Výplach byl nejen milicionářským velitelem, ale také lidovým kontrolorem. Když jednou podal náčelníkovi Pospíškovi výsledek své utajené kontrolní činnosti, se zlou se potázal.
"Vážený pane, napřed jsem já jako náčelník stanice a pak dlouho nic. Následují všichni moji výpravčí a zase dlouho nic. Pak nastupují moji lidé ze stanice Dobrotín. Bohužel jim kazí práci zbyteční kontroloři jako nutné zlo. Ovšem je to jejich práce. Lidoví kontroloři vašeho druhu mne nezajímají. Můžete si na mne stěžovat, ale nebude vám to nic platné. Jen dejte pozor, ať v tom vašem hlášení nenasekáte hodně pravopisných chyb!“
Když se k takovému přístupu ještě přidal obrodný proces, syn emigrující do Švýcarska a dcera vdaná do Austrálie, stal se Jan Pospíšek jasnou persónou non grata.
Po něm se mihnul na místě náčelníka blbec ze zdravého jádra strany. Nikdo neví, odkud jej vyhrabali. Tento pán vůbec nic nedělal, jen po nástupu do služby zapínal rádio a naslouchal stanici Vltava. Tam načerpával sílu do boje s kontrarevolucí. Čas od času si volal po státním telefonu domů. Manželka musela nechat zaštěkat do telefonu jeho oblíbeného psa! A tu napadla Lojzíka Bernáta kacířská myšlenka. Kdybychom vyváželi do zahraničí voly, máme přebytek státního rozpočtu!
Teď je ve stanici Dobrotín elegán Tomáš.
Ihned svolává výrobní poradu. Za stolem dýmá z lulky, i když připomíná spíše Klému Gottwalda, nežli Scherlocka Holmese. Přítomná děvčata na něm mohou oči nechat. Zcela jim však uniká, že nové koště, Tomáš Vronský, jim nebývalým způsobem přičaroval další práci. Na výpravčího Lojzu Bernáta tento aktiv působil jako schůze družstevních rolníků v padesátých letech. To podobný činitel, leninovec, s lulkou v zubech, pochvalně mručel, když si družstevní rolníci dobrovolně zvyšovali dodávky obilovin a brambor.
Kupodivu se mezi výpravčím Lojzou Bernátem a novým náčelníkem Tomášem Vronským vyvinul přátelský vztah. Jednou sepisoval Lojza Bernát vlečkový vlak. Sloužil jako tranzitér přípravář. V parném létě bylo těch padesát vozů pěkným soustem. Zhruba tak v půlce soupravy Lojza usedl na kolejnici a hlasitě zaklel. Na druhé straně vagonu se ozval hlas náčelníka Tomáše Vronského.
"V takovém vedru nepracují ani černoši na plantážích! Vždyť to není lidský! Pane přípraváři, pojďte na štamprličku!“Odešli. Rozhovor se změnil ve dvouhodinovou diskusi a Lojza Bernát má dodnes ten vlak dopisovat!
Čas se navršil i pro Tomáše Vronského. Dvanáct měsíců uteklo jako voda. Čekal jej další schod ke kariéře. Jednoho krásného dne na začátku prázdnin se Tomáš balí. Lojza Bernát má právě službu.
"Copak, copak, šéfe?“ zajímá se výpravčí o důvod balení.
"Ale Lojzíku, budu po prázdninách jmenován dopravním kontrolorem. Předpisy neznám, jako v podstatě všichni výpravčí. Znám takový kulový jako vy a budu vás ale muset kontrolovat. A tak to všechno musím dohnat u vody. Čert aby to vzal!“
Tomáš se pak zamyslel a pravil kouzelnou větu:
"Víš kamaráde, já odcházím tam, kde končí přátelství a začíná jen výhodné spojenectví!“
Tomáš zmizel. Nechal Bernátovi jen vzkaz. "Lojzo, zařídím vám přeřazení do Brna hlavního nádraží!"
A tu Lojzek Bernát vzal tužku a papír a promptně odpověděl.
"Milý pane dopravní kontrolore! Nestojím o místo v Brně na hlavním nádraží. Tam se musí pracovat! Beru jenom místo na ředitelství jako náměstek pro atomové výbuchy a kulometná hnízda!"
Další nabídku už Lojzík nedostal. Zůstal ve stanici jako pouhý výpravčí celých třicet osm let! Zabydlel se v tom pohodlí. Klidně si mohl dopředu naplánovat cokoliv, protože znal své šichty dopředu na několik let. Jaká to skvělá příležitost k obrostení mechem. Ta zlá doba mu nedovolila hledat si práci a bát se o ni. Byl v područí totality politické, nikoliv však ekonomické. Na tu správnou současnou totalitu se může dívat už jen z pozice důchodce, který se posléze dočte jak se měl ve svém životě zle!
