Za patrona horníků a rolníků je považován svatý Prokop, jehož památku slaví římskokatolická církev 4. července. Bývá zobrazován jako řeholník nebo opat, s ďáblem u nohou. Tento zakladatel a první opat Sázavského kláštera se narodil koncem 10. století v Chotouni na zemanské tvrzi. Stal se pražským kanovníkem, záhy však úřad i rodinu opustil (kněží se tehdy ještě běžně ženili) a zvolil si život poustevníka – zpočátku v jeskyni u Jinonic, poté v lesích při Sázavě.
Zde se setkal s knížetem Oldřichem, který ho později vybídl k vybudování kláštera, jehož se stal opatem. Klášter byl centrem slovanské liturgie a písemnictví, a to až do roku 1096, kdy z něj byli slovanští mniši vyhnáni a nahrazeni benediktýny z Břevnova.
Prokop zemřel v březnu 1053, prohlášen za svatého byl 4. července 1204. V roce 1588 byly jeho ostatky ze Sázavského kláštera vyzvednuty a uloženy v kostele Všech svatých na Pražském hradě.
