Soutěž: Prázdniny před padesáti lety

Bylo mi devět a byla jsem lump. Žádné děvčátko v šatičkách, ale klučisko (však jsem byla vystříhaná úplně nakratičko) v klučičích trenkách a tričku.

Hned první den prázdnin jsem s ostatními dětmi skákala do vykopaného příkopu na našem novém sídlišti a co čert nechtěl – ze země trčel drát, o který jsem si škaredě roztrhla nohu. Nějaká hodná paní se ujala zraněného „chlapečka“ a zavedla mne k doktorovi. Když se sestra zeptala, jak se ten chlapeček jmenuje, řekla jsem jméno otce. Sestra marně hledala v kartotéce a zeptala se mne, jestli jsem tu na prázdninách. Opět jsem zalhala a tvrdila, že ano, že jsem u tety. Noha byla ošetřena a dostala jsem doporučení do nemocnice.

Paní odvedla kulhajícího „chlapečka“ domů. Maminka se mnou jela sešít nohu. Ještě v čekárně mi řekla, že jestli nebudu plakat, dostanu zmrzlinu. Pak za mnou zapadly dveře, já celou dobu v ordinaci řvala jak podřezaná, ale když se maminka ptala, jestli jsem plakala, opět jsem lhala, že ani slzičku! S obvázanou nohou jsem nesměla do vody, to mi ty prázdniny pěkně začaly!

Odjeli jsme na dovolenou pod stan. Louka u řeky olemovaná hustými lesy. Voda lákala, ale já do řeky nemohla. Tak jsem si užívala jinak – trhala jsem v lese jahůdky, maliny a sbírala houby, z kterých maminka na kotlíku vařila polívku. V lese jsem pozorovala mravence, veverky, stavěla domečky z klacíků a počítala dny, kdy mi konečně vytáhnou stehy a půjdu se koupat.

Došla jsem lesem až skoro na vrch kopce a pořád jsem hlídala směr, kterým je náš stan, abych v lese nezabloudila. Na své pouti jsem narazila na starého pána s velkým bílým psem. Seděl na pařezu, čistil houby a pes mu ležel u nohou. Já měla z takových velkým psů docela strach, a tak jsem šla opatrně svou cestou a v duchu jsem si říkala, snad mne ten pes nekousne.
Přidala jsem do kroku, ať už jsem v bezpečné vzdálenosti. Vtom se to stalo. Vrrrrrrr!........ a příšerná bolest ve stehně. S očima vytřeštěnýma jsem utíkala lesem dolů a křičela pes, pes, pes...

Vyděšení rodiče nejdřív nechápali, co se mi vlastně stalo, protože při tom úprku jsem měla zakrvácené obě nohy. Ze mne nevypáčili ani slovo, já jen zmateně ukazovala nahoru do lesa a stále opakovala pes, pes, pes. Táta mne popadl a utíkal do nedalekého pionýrského tábora, tam mne předal zdravotníkům a šel do lesa hledat psa. Přijela sanitka a odvezli mne do nemocnice. Zašili mi díry po psím kousnutí a protože pes se nenašel, musela jsem dostávat do bříška injekce proti vzteklině. Po týdnu mne pustili z nemocnice a z koupání opět nebylo nic. Dovolená rodičům skončila, ale mne ještě čekaly prázdniny u babičky ve Veselí nad Lužnicí.

U babičky to v pokoji krásně vonělo. Dodnes mám ty vůně v paměti a taky už vím, že to byla levandule a kafr. Na zahradě jsem si z deky udělala stan a nocovala tam úplně sama a až po letech mi babička prozradila, že se na mne chodila co dvě hodiny dívat. Na nádraží stál malý kamenný hrad a tam jsem si chodila hrát a snít svůj sen, o tom, že jsem princezna a statečný princ mne zachránil před zlým drakem.

Babička na starém šporháku vyvařovala, aby marodovi vynahradila ty útrapy. Byla jsem samá ruka, samá noha, ale po všech těch buchtičkách se šodó, lívanečkách s tvarohem, borůvkových koláčích a meruňkových knedlíkách jsem se vždy do konce prázdnin pěkně zakulatila. Prázdniny u milované babičky skončily a po nějaké době nás babička opustila.

Loni jsem se na ta místa vypravila a k mému překvapení jsem našla svůj pohádkový hrad. Dýchl na mne opět čas prázdnin a já zas byla na chvíli tou princeznou v tričku a trenýrkách.