Gerald Ford byl jedinou americkou hlavou státu, kterou nevybrali voliči. Politik, jenž přišel na svět jako Leslie King 14. července 1913 ve státě Nebraska a příjmení přejal po nevlastním otci, se totiž stal v prosinci 1973 viceprezidentem jako vůdce republikánů ve Sněmovně reprezentantů. A to poté, co tehdejší zástupce Richarda Nixona odstoupil kvůli úplatkářské aféře. Když se sám Nixon poroučel kvůli aféře Watergate, nastěhoval se Ford v srpnu 1974 do Bílého domu.
Fordova vláda trvala v letech 1974 až 1977 jen 895 dní a neoplývala výjimečnými činy. Dokázal ale obnovit důvěru Američanů v prezidentský úřad, silně pošramocenou po neslavné aféře se špehováním politických oponentů. „Naše noční můra skončila,“ prohlásil Ford poté, co se stal hlavou státu. Watergate ovšem zapůsobila i na jeho politickou budoucnost. Po měsíci totiž udělil Nixonovi milost, což mu rozhodně nepřidalo na popularitě u voličů. Zřejmě i kvůli tomu prohrál v listopadu 1976 volby s demokratickým kandidátem Jamesem Carterem.
Ani vztahy s Kongresem nebyly pro Forda zdaleka tak idylické jako v dobách, kdy v něm sám sloužil. Ve funkci prezidenta vetoval 66 zákonů a Kongres jej ve 12 případech opět přehlasoval, což se nestalo od dob prezidentování Andrewa Johnsona (1865 až 1869). V srpnu 1975 unikl dvěma pokusům o atentát a v roce 1976 vydal jako první americký prezident nařízení, podle něhož se vláda USA nesmí podílet na pokusech o převrat v zahraničí a na vraždách cizích státníků.