Nezapomenutelná vůně prázdnin
Ilustrační foto: ingimage.com

Nezapomenutelná vůně prázdnin

21. 7. 2020

Tatínek s maminkou vozívali sestru a mě již od časného dětství k naší jediné babičce a dědečkovi na venkov. Auto jsme neměli, tak náš přesun probíhal nejprve vlakem. Pak následoval ještě autobus, protože koleje z Humpolce dál nevedly.

Líbilo se mi, jak krajina za okny utíká, jakoby se snažila dohonit ujíždějící vlak. Ten často mizel v lesích, kde mu poskytly úkryt vysoké stromy. Pak někde zastavil a přistupovali lidé s podivnými věcmi. Dozvěděla jsme se, že to zvíře v košíku jedné starší paní se jmenuje krocan. Že veliká konvička někoho jiného je plná malin. Že ti velcí kluci s modrofialovými rty nejsou nemocní, ale mají pusy obarvené od borůvek. Pokaždé tu bylo něco nové, neznámé a zajímavé.

Aby cesty byly ještě zajímavější, tak pro mě a sestru tatínek vymýšlel hry s otázkami. A my jsme soutěžily. Sestra byla starší, tak mívala často i v odpovědích náskok. Ale já jsem se také postupně naučila znát jména vlakových zastávek, názvy potoků i rybníků. Jezdívali jsme na venkov během celého roku, ale jen na krátké návštěvy, na jeden až dva dny. Tentokrát to bylo jiné. V mateřské školce, kterou jsme se sestrou navštěvovaly, nám začaly prázdniny, přesněji moje první prázdniny. Podle tatínka jsme si měly začít zvykat na samostatnost. Rodiče poté, co nás přivezli, tak se asi za dva dny vrátili domů a chodili do práce. My jsme zůstaly u babičky a dědečka samy. Ti už se postarali o to, aby se nám po rodičích nestýskalo.

Děda byl pekařem. Vstával velmi časně. V chalupě, kde jsme pobývaly, se děly věci! Přímo zde byla pekárna a také obchod. Směly jsme se jít podívat na pytle plné mouky, veliké a široké vály, slaměné ošatky různých velikostí, kulatých i oválných tvarů. Množství zadělaného těsta nám připomínalo známou pohádku „Hrnečku, vař“. Náš vrcholný zájem vzbudila obří pec s ohněm, kam se „sázely“ lopatou bochníky chleba tak, jako to předvedly děti s ježibabou v oblíbené pohádce „O perníkové chaloupce“. S pomocí dědy jsme si směly zkusit vyklopit nakynutý chléb z ošatky na lopatu. Jindy nás zase učil, jak ručně uplést housky. Bylo nám dovoleno posypat je hodně mákem a svoje voňavé výtvory po upečení ještě vlažné sníst. Celý dům byl prostoupen libou vůní, která se denně z tohoto stavení linula ke všem sousedům. Ti přicházeli do obchodu nakupovat dědův chléb a pečivo a my jsme byly pyšné a cítily se pohádkově.

Byly to pro nás první, ale současně i poslední prázdniny s milovaným dědečkem. Ten během dalšího roku zemřel a babička zůstala v chalupě sama. Ale to by byl slušný základ k dalším, zase úplně jiným příběhům.

Moje prázdniny vzpomínky
Hodnocení:
(5 b. / 21 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Naděžda Špásová
Jarko, krásné vzpomínky. Takové já nemám, babička bydlela kousek od nás, dědu jsme neměli ani jednoho, naši s námi nikdy na dovolenou nejezdili, mám jen pár vzpomínek na pionýrské tábory a ozdravovnu. :-)
Elena Valeriánová
To je krásně provoněná vzpomínka. Nic nevoní tak božský jako čerstvě upečený chléb. Když jsme si vozili na prázdniny naši nejstarší vnučku, taky jsem po cestě vymýšlela různé místopisné hádanky. A když už jsme takhle jeli po několikáté a znala už vesnice za sebou a když ji název vypadl z hlavy pohotově na otázku, co je to za vesničku, řekla "já to vím, ale nemusím vám to říkat."
Marie Seitlová
Krásný vzpomínkový článek. i já jsem ráda jezdila k babičce i dědečkovi kousek od Olomouce, stále na prázdniny u nich vzpomínám.
Hana Nováková
Často v našem věku vzpomínáme na ty krásné prázdniny s prarodiči. Tento článek je moc milý
Dana Puchalská
Vida, další moc hezký článek z minulé doby.
Jana Šenbergerová
Obě babičky bydlely ve stejném městě jako já, Jedna dokonce s námi v rodinném domku, druhá o kousek dál, takže jsme na prázdniny většinou nikam nejezdili, byli jsme celoročně pod dohledem. O to víc se mi, Jaruško, líbí tvůj příběh. Pro mě je přímo "exotický".
Helenka Vambleki
Má babička zase měla před znárodněním mlékárnu. Dodnes se ložnici říká "krám" a prázdniny u babičky jsou nezapomenutelné i s těmi všemi vůněmi :-)
Ivana Zadražilová
Moc milý příběh. Také jsem ráda jezdívala k prarodičům, mělo to vždy své kouzlo. Babička se s námi sice přiliš nemazlila, museli jsem hodně pomáhat s hospodářstvím, ale dnes na to vzpomínám moc ráda.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.