Vítr už fouká ze strniště
a my se ještě léta držíme jak klíště
a ještě všemi barvami hraje náš čas,
než nakonec zešedne jak vlas.
Už jsou tu první plískanice
a první rána sychravá
však ještě nadechnou se plíce
a trocha síly zůstává
na sklizeň životních plodů
a na přemýšlení,
co máme říci při odchodu.
Protože čas - tak ten už není...