Jeho rozlehlost budí úctu a obdiv, není divu, že býval sídlem francouzských králů. Palác Louvre, který nemine žádný návštěvník Paříže. Je její ikonou, pýchou a výkladní skříní, kde se vystavují význačné sochy, umělecké předměty, obrazy, kresby a archeologické nálezy.
Do impozantního komplexu se skleněnou pyramidou vstoupili první návštěvníci před 220 lety, 10. srpna 1793.
Louvre se pyšní mnoha "nej" i ve světovém měřítku. S osmi miliony návštěvníků ročně je nejnavštěvovanějším světovým muzeem, patří i největším a nejstarším na světě. Denně jej navštíví průměrně 15 tisíc lidí, z nichž 65 procent tvoří zahraniční turisté. Na ploše 60 tisíc metrů čtverečních hostí jeho jedinečně prostory na 380 tisíc exponátů od prehistorie po současnost a taktéž asi 35 tisíc uměleckých děl.
Sbírky jsou uspořádány do osmi samostatných oddělení – Egypt, Řecko a Řím, islám, orientální umění, sochy, malby, grafika a dekorativní umění. Každé oddělení má svého správce, který řídí tým znalců, konzervátorů a historiků umění.
Obraz Mony Lisy, socha Venuše Milóské nebo čedičová stéla s Chammurapiho zákoníkem patří k největším tahákům muzea. Mona Lisa je vůbec nejnavštěvovanějším uměleckým dílem světa, jedinečná zobrazením, kde vládne šerosvit, chvějivá světla a téměř nepostižitelné přechody světelných vibrací.
Bohatá historie Louvre
Název muzea pochází od loveckého zámečku, který kdysi stával v těchto místech v lese zvaném Louparie či Louverie. Druhou možností je vznik ze slova leovar nebo leawer, což znamená opevněné místo. Původně zde totiž stávala pevnost, kterou ve 12. století postavil jako královské sídlo Filip II. August. Zbytky této pevnosti jsou k vidění ve sklepení paláce.
Za vlády Karla V. se stavba stala jeho rezidencí. František I. pak založil roku 1541 palác nový, v jehož stavbě postupně pokračovali další panovníci a stavitelé. Budova se mnohokrát rozšiřovala, až začala tvořit současný palác Louvre.
Sídlem francouzských králů byl do května 1682, kdy se Ludvík XIV. přesunul se svým dvorem do Versailleského paláce a z Louvru se stal domov královských sbírek včetně sbírky antických soch. V Louvru se usídlili mnozí dvořané, úředníci, poté umělci a učenci a královské akademie.
Později byl palác využíván i jako královské přijímací komnaty, dvorní byty, ministerstva, jízdárny či konírny. Za Velké francouzské revoluce se rozhodnutím parlamentu stalo z Louvru muzeum, kde měla být vystavována význačná národní díla.
Napoleonova sbírka skalpů
Veřejné muzeum se otevřelo 10. srpna 1793 výstavou 537 obrazů. Byla tu zpřístupněna nejrůznější díla roztroušená po královských zámcích, kostelech a klášterech. Kvůli organizačním potížím bylo muzeum 30. září 1793 uzavřeno, a definitivně otevřeno 18. listopadu 1793.
Sbírky se zvětšily za Napoleona a muzeum bylo přejmenováno po něm. Císařská vojska úspěšně zabavovala v celé Evropě nejslavnější umělecká díla a po porážce císaře u Waterloo se zase mnoho ukradených děl vrátilo zpátky k původním vlastníkům.
Za druhého císařství (1852-1870) byly sbírky obohaceny o četné exponáty etruského, antického i starověkého orientálního umění. Za III. republiky v letech 1870 - 1944 se Louvre stal francouzským národním muzeem. Sbírky narůstaly tak, že v se 60. letech 20. století rozhodlo o přemístění prací vzniklých po roce 1848 do Musée d‘Orsay na druhém břehu Seiny.
Šokující skleněná pyramida
V roce 1983 pověřil tehdejší francouzský prezident François Mitterrand amerického architekta Ieoha Minga Peie modernizací Louvru. Jeho návrh na skleněnou vstupní pyramidu byl šokující, ale prezidentovi se líbil.
Byť v době jejího vzniku se stavbou nesouhlasilo na 70 procent pobouřených Francouzů, stala se pyramida ze skla a oceli novým vstupem do Louvru. Byla otevřena v roce 1989 a dnes patří k dominantám Paříže stejně jako Eiffelovka.
