Milá Libuško, zdravím Tě a hned na začátku se chci omluvit za svou včerejší reakci na Tvé povídání o stáří. Trochu jsem ten svůj komentář přehnala, ale nebyl v tom zlý úmysl. Tak promiň, promiň, promiň.
A také chci vysvětlit tykání. Před časem jsme se na "chatu" usnesly, že budeme všechny tykat, tak to dodržuju. A proč tohle píšu?
Je opravdu dobře, že jsi svůj příběh napsala a poslala. Možná jsi měla zrovna špatné dny a psaní Tě vytrhlo z té Tvé beznaděje. A protože děvčata na ÍČKU mají srdíčko na správném místě, proto
ty obsáhlé komentáře. Vlastně všichni (myslím i muže-psavce), co tady občas něco napíšeme, máme přes šedesát. A že jsme "staří"? Vždyť to je štěstí, víš kolik lidí se stáři ani nedožije. A každý je starý
tak, jak se cítí. Ty zdravotní problémy, o kterých píšeš, se nikomu nevyhýbají, jen si je člověk nesmí moc připouštět.
Mně je sedmdesát osm let a také mi bývá občas trapně, jak psala Jana Š., protože mám tolik zájmů, že mi dny nestačí a mimo stařecké obezity a cukrovky, mě občas trápí všechny neduhy, o kterých jsi
psala. Ani nemám čas se tím zabývat. Jen o oči se bojím, protože přesně v tomhle věku moje maminka oslepla a všechny její problémy jsem podědila. Ale v září a říjnu jdu na operaci šedého zákalu a vše se má hodně vylepšit, tak tomu věřím.
A Ty Libuško bys měla na sobě zapracovat. Opravdu bys mělanavštívit lékaře, stáří není nemoc a ty Tvé neduhy se dají aleapoň zmírnit a možná některé i vyléčit. Nakoukla jsem do Tvého profilu, máš kamarádku, máš osm vnoučat, takže nejsi na všechno sama. A máš dva psí kamarády, o nich jsi moc hezky napsala.
Věřím, že Ti některá děvčata nabídla přátelství, tak přeju pohodu, vylepšení toho zdravíčka a hlavně dobrou náladu. Vždyť ten život je tak pěkný. Olina♥