Ilustrační foto: pinterest.com

Život jako čekárna

22. 8. 2020

Čekáš. Celý život čekáš. Čekáš, aniž o tom vůbec víš. Nejdříve čekáš devět měsíců od dovádivého okamžiku tvých rodičů, abys mohl zakřičet do světa svůj příchod.

Můj příběh stárnutí

Autor: Zdeněk Huspek

Hodnocení:

(4.6 b. / 16 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 23.8.2020 23:44

Vida, jak jsme se hezky "pročekali" k roku 2020. Článek se mi pořád líbí. :-)

Marie Faldynová 22.8.2020 22:10

Dřív bylo pro mne čekání těžké, dnes jsem někdy ráda, že mám chvíli klid...

Danka Rotyková 22.8.2020 19:03

Moc, moc hezké zamyšlení nad životem. Asi se s vámi krásně povídá, to je u mužů vzácné.

Daniela Řeřichová 22.8.2020 18:41

Ano, takový je život, čekáme a mezi tím prožíváme. Moc hezký článek!

Dana Puchalská 22.8.2020 16:10

Líbí..... Ano všichni čekáme a někdo se díky své netrpělivosti prostě nedočká...

Marie Doušová 22.8.2020 13:24

Člověk přece vždy na něco čeká, aniž si to uvědomuje.. Takový je život, bez čekání to někdy nejde. Přesto hezká úvaha........

Martina Růžičková 22.8.2020 13:12

Pokud zvládáte a užíváte si mezi tím vším čekáním i všední radosti života, je to v pořádku.

Hana Šimková 22.8.2020 11:01

To přece není čekání. Je to normální život.

Libor Farský 22.8.2020 10:45

V čekárně na dveřích do ordinace bývá cedule "NEKLEPEJTE NA DVEŘE". Asi to platí i včekárně života ...

Hana Nováková 22.8.2020 10:32

Nerada čekám na cokoli, ale čekání se asi nikdo nevyhne. Jen mě tak napadá, že jediné čekání v době měého dětství, které jsem milovala, bylo čekání na Ježíška. To je možná úsměvné, ale dodnes sice už nečekám na Ježíška, ale tak nějak podvědomě na Štědrý večer pro jeho neopakovatelnou atmosféru a to kouzlo, které mě provází od dětství. A pak ještě i s tím spojené rozzářené oči vnoučat, jak byla hodná a co jim Ježíšek nadělil. Někdy mě to dohání až k slzám. No a pak nečekejte na Ježíška.....

Načíst starší příspěvky

Zpět na homepage Zpět na článek

Je to věkem, zamilovaností nebo roztržitostí?

Zprvu to vypadalo jako další příjemné posezení a popovídání u dobrého kafíčka dle hesla - o nepřítomných jenom špatně. My tři babky naštěstí ještě nevypadáme jako vybledlé a vysušené sudičky, a to díky poněkud plnějšímu exteriéru.

Jana Vargová

Můj podzim života s "Íčkem"

Kdy nám vlastně začíná podzim života? Já to vidím tak od sedmdesátky. O prázdninách v roce 2017 mi chybělo jen pár měsíců do tohoto výročí, když na mě "vyskočila" na facebooku pozvánka na fantastický pětidenní výlet na elektrokolech, pořádaný portálem i60 s názvem EKOLO 2017.

Marie Měchurová

Stárnoucí muž musí všechno změnit aneb Životní křižovatky

Vlastně to tenkrát před dávnými léty nebylo nic extra a on nedostal víc než většina lidí, jenom takový normální poklad. Štěstí, lásku, závrať, všechno, co dává životu smysl, a když ne smysl, tak aspoň pořádnou porci radosti.

Jan Podešva

Zážitek roku: Zrcadla času

Před lety jsem viděla pořad o starých lidech. Redaktorka se jedné dámy úctyhodného věku zeptala, jestli se jí nestýská po minulosti, po mládí. Odpověděla: "Ne, proč? Mladá už jsem byla."

Dagmar Zwyrtková

Můj podzim života

Tak se mi zdá, že podzimy jsou stále hezčí. Barvy jsou úžasné a počasí většinou také. Je to prostě krásné babí léto. Z dětství si pamatuji podzimy velmi pochmurné a nejhůře bylo vždy, když jsem musela s rodiči povinně navštívit hřbitov. Počasí bylo lezavé, prostě velmi nepříjemné.

Hana Šimková