Soutěž: Nezapomenutelné prázdniny roku 1968

I já se pamatuji na 21.srpen 1968, bylo mně 15 let a 20. srpna jsem jela se svoji sestrou a rodiči do Prahy. Byl to pěkný výlet a my jsme se vrátili domů pozdě v noci. Ráno jsme si trochu pospali a 9 hod zapnuli rádio, odkud byly slyšet neuvěřitelné zprávy, mysleli jsme si, že dávají snad nějakou detektivku, ale brzo jsme zjistili, že je to krutá skutečnost. V našem městě se pak ruská vojska přesunula do místních kasáren.

Souhlasím,na tohle se zapomenout nedá.Bylo mi 15,brácha ,,čerstvě"narukoval a děs tanků a obrněných vozidel v naší malinkaté vesničce na Vysočině,to byla hrůza a děs.

Škoda, že ta jednota lidí v 68., 69., kdy jsme mohli vyhrát nad bolševiky a v ulicích města jsme zpívali naši hymnu, a také v 89. kdy se národ nedal. Bylo to úžasné. Škoda, že nás sjednotí jen takové zážitky, a pak vše zapadne do starých rezavých kolejí. Pomluvy, závist, tunelování, korytářství, "trafiky" atd.

Nikdy nezapomenu tu hrůzu,v Praze na Kulaťáku, tehdy náměstí VŘSR,stály tanky a tankisti černých maskáčích,připravení k palbě a nikdo nevěděl co se bude dít.Měla jsem doma dvě dospívající děti,rozhodnuté bojovat,tolik strachu jsem ještě nikdy nezažila.

A já jsem na prázdniny 1968 vzpomínala v loňském soutěžním příspěvku Mělo to být super léto. Kdo to prožil, asi opravdu nezapomene.

Nedá se zapomenout bylo mi 17 chodila jsem s chlapcem vyprovázela jsem ho denně na nádraží a zrovna u našeho domu na křižovatce stál tank .Když jsem kolem něho chodívala tak jeho hlaveň se otáčela ve směru mých kroků.Pro okupanty v tanku asi sranda ,pro mě hrůza.

Na ty se opravdu nedá zapomenout... Byla jsem měsíc vdaná a můj muž, absolvent VŠB, si musel odsloužit rok základní vojenské služby. 20. srpna jsem se vrátila z Pardubic, kde jsem ho navštívila, a pak už jsme se hodně dlouho neviděli...