Soutěž: Přátelství na celý život

Haničko,tvůj příběh se mi moc líbí a také přivolal spoustu vzpomínek na dětské tábory a také na jednu ozdravovnu.Během školního roku jsme chodily,my děti školou povinné,do školy asi tři kilometry vzdálené. Jednou při sněhové bouři jsme se vrátiliy,že je moc špatné počasí a všechny místní děti se nám pak posmívaly,že jsme rozmazlené.Jenže oni jezdily do školy na lyžích a my šly po zasněžené silnici.Pak se přišlo na to,že s námi měla chodit vychovatelka.Ta ozdravovna byla někde u Vrchlabí,ale bylo tam moc krásně.A to tvé dlouholeté přátelství je úžasné. Obdivuju a gratuluju.

Myslím,že v našich letech vůbec nezáleží na tom,zda jsme tlustí nebo hubení. Velcí,nebo malí.Hlavně,že máme v hlavě relativně vše srovnané a jakž takž nám slouží zdravíčko ve společnosti příjemných lidí !!!!

Jako dítě jsem vypadala jako vižle nebýt dlouhých vlasů vypadala jsem jako kluk .Samá ruka samá noha to jsem slýchala do 18 vážila jsem tehdy 52 kilo ani po prvním dítěti váha nešla nahoru .Pak přišla revmatická horečka musela jsem užívat dlouhou dobu spousta prednisonu jak je známo tento lék sice zabral ale nabrala jsem po něm spoustu kil kterých jsem se nezbavila po druhém porodu zas nějaké kilo navíc zůstalo a výsledek znáš. Hezký příběh.

Děkuji za přání k svátku.A mimochodem,hubená už nejsem ale hodně štíhlá stále.Po narození dcery jsem byla lehčí o vše,co jsem nabrala a navíc k tomu ještě o dalších 10 kg.Ale to snad až zas někdy jindy...

Haničko,moc hezký příběh,taky jsem byla hubená jako lunt,jednou,bylo to ve 2.třídě,jsem musela číst rodičům na třídní schůzce,aby věděli,jak má jejich dítě umět číst,jedna maminka mé spolužačky se obrátila na mou maminka a pronesla,jak se může ta vaše holka tak dobře učit,když je taková hubená.No,už nejsem,ale ještě po prvním porodu mě chtěli v porodnici vykrmovat,jak jsem vypadala. Jinak tvůj příběh moc chválím,přijde mi prozatím nejlepší. A také připojuji vše nejlepší k dnešnímu svátku.

To je moc hezký příběh. Byla jsem na tom podobně jako ty. Hubená jako lunt, žila jsem na česko-polské hranici, všechny příbuzné měla v místě svého bydliště, takže žádné prázdniny u prarodičů ani tet. Jen na výkrm mě poslal lékař až po svatbě do lázní. Ale to by bylo na jiné vypravování. Přeji ti všechno nejlepší k dnešnímu svátku a ještě hodně pěkných příběhů.

Hubenost mezi vyspělejšími znám velmi dobře. A to, že se člověk nějak liší, ho může ovlivnit nadlouho. Přitom mnohdy stačí málo a všechno se může obrátit k "lepšímu". Mně změnu přinesla až modelka Twiggy! Náhodou, je to hezké vyprávění, ne že jsi nic nového a zajímavého nevymyslela.