Soutěž: Přátelství na celý život

Soutěž: Přátelství na celý život

15. 8. 2013

Ať vzpomínám, jak vzpomínám, nic nového a zajímavého asi nevymyslím. Prarodiče jsem měla jen jedny. Navíc jsem s nimi bydlela společně s mou maminkou v jednom rodinném domku. Tetu a strýce  jsem měla taky po jednom a ti bydleli jen pár metrů od nás. Jezdit někam na prázdniny? Nebylo ke komu a hlavně nebylo asi ani s kým.

Maminka chodila do práce, aby mě a sebe uživila a mě, prázdniny - neprázdniny, většinou vychovávali prarodiče. Jim vděčím za mnohé, čemu jsem se v životě naučila.

Pravidelně jsem ale od 1. třídy jezdívala na pionýrský tábor! Vždy jsem se velice těšila. Co tam bylo zábavy, kamarádů, her, zajímavostí! Byly to nádherné 3 týdny, kdy se mi nikdy nestýskalo, kde jsem byla nesmírně šťastná a spokojená. Až předposlední prázdniny ze základní školy byly jiné. Protože jsem byla dítě velice hubené, snažili se páni doktoři mě poslat do „výkrmny“. Celé prázdniny, celých 8 týdnu jsem tedy já, 14ti letá slečna prožila v Dětské ozdravovně ve Svatém Petru. Jak já byla zpočátku nešťastná a smutná! Nikoho jsem zde neznala. Nepatřila jsem mezi ty, kteří si rychle najdou kamarády. Ani s holkama na pokoji jsem si moc nerozuměla. Já měla snad  40 kg, možná ani to ne. Byla jsem samá ruka, samá noha, dlouhý krk a velké uši. Ony všechny už tenkrát měly asi o 25  kg víc. Navíc byly velice vyspělé a já stále nevěděla, zda jsem holka nebo kluk. Byla to útrapa.

Časem  jsem se skamarádila s jedním hochem, který měl asi stejné problémy jako já. Rozuměli jsme si spolu a bylo nám hned oběma trochu veseleji. Až jednou...

Měli jsme volno, a tak jsem šli na procházku, my dva a k nám se přidalo ještě pár dětí. U protějšího hotýlku jsme viděli spoustu dětí. Určitě jsou stejně staré jako my! Byly dosti hlučné a kamarádi jim nerozuměli. Jak mluví?, ptali se. Polsky, odpověděla jsem, šíleně důležitá, že to vím! To nemůžeš vědět, reagovali ostatní! Vím. Hrdě jsem tvrdila já a vsadila se s nimi o lízátko, že mám pravdu. Mířili jsme k hloučku a ptali se, odkud jsou. Z Polska, zněla odpověď. Byla jsem v tu chvíli snad nejšťastnější člověk pod sluncem. Věděla jsem, poznala jsem, vyhrála jsem! Kamarádi mi v hotýlku koupili slíbené lízátko. A já? Od té doby jsem začala být jaksi více oblíbená, hlásilo se ke mně stále více dětí a mi se přestalo stýskat. Začalo se mi v ozdravovně líbit. A důvodem bylo jen to, že jsem pocházela od polských hranic a tato řeč mi vůbec nebyla cizí.

Naše nové známé, mladé Poláky, jsme pozvali na večírek v naší ozdravovně. Přišli.My to pochopitelně předem vše poslušně nahlásili všem vedoucím. Návštěva byla odsouhlasena, mohli jsme ji přijmout a společně se bavit. Před ukončením večírku ke mně přistoupila dívčina se slovy - Sluchaj, nědalas byš mi adres? Dala, zněla má odpověď. Vyměnily jsme si své adresy a já myslela, že to tímto končí. Opak byl pravdou. S touto dívčinou, vlastně dnes už paní, manželkou, maminkou a několikanásobnou babičkou, navíc dětskou lékařkou, jsme ve spojení dodnes! Máme se velice rády. A pokud se třeba rok nevidíme, pak jsme schopné pokračovat v neukončeném hovoru. Opravdu PŘÁTELSTVÍ na celý život!

Dodnes děkuji všem, kteří mě před  více než padesáti lety na tyto "nucené" prázdniny poslali. Počáteční trauma skončilo nádherným nenahraditelným přátelstvím. A to je opravdu ta nejúžasnější vzpomínka na mé snad jediné dětské prázdniny.

 

Vybavujete si nějaký silný zážitek z prázdnin? Pokud ano, sepište jej a pošlete do naší literární soutěže na téma "Moje prázdniny". Vyhrát můžete digitální foťák a spoustu dalších cen. Více informací o soutěži najdete zde.
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Olga Štolbová
Haničko,tvůj příběh se mi moc líbí a také přivolal spoustu vzpomínek na dětské tábory a také na jednu ozdravovnu.Během školního roku jsme chodily,my děti školou povinné,do školy asi tři kilometry vzdálené. Jednou při sněhové bouři jsme se vrátiliy,že je moc špatné počasí a všechny místní děti se nám pak posmívaly,že jsme rozmazlené.Jenže oni jezdily do školy na lyžích a my šly po zasněžené silnici.Pak se přišlo na to,že s námi měla chodit vychovatelka.Ta ozdravovna byla někde u Vrchlabí,ale bylo tam moc krásně.A to tvé dlouholeté přátelství je úžasné. Obdivuju a gratuluju.
Hana Práglová
Myslím,že v našich letech vůbec nezáleží na tom,zda jsme tlustí nebo hubení. Velcí,nebo malí.Hlavně,že máme v hlavě relativně vše srovnané a jakž takž nám slouží zdravíčko ve společnosti příjemných lidí !!!!
Růžena Antlová
Jako dítě jsem vypadala jako vižle nebýt dlouhých vlasů vypadala jsem jako kluk .Samá ruka samá noha to jsem slýchala do 18 vážila jsem tehdy 52 kilo ani po prvním dítěti váha nešla nahoru .Pak přišla revmatická horečka musela jsem užívat dlouhou dobu spousta prednisonu jak je známo tento lék sice zabral ale nabrala jsem po něm spoustu kil kterých jsem se nezbavila po druhém porodu zas nějaké kilo navíc zůstalo a výsledek znáš. Hezký příběh.
Hana Práglová
Děkuji za přání k svátku.A mimochodem,hubená už nejsem ale hodně štíhlá stále.Po narození dcery jsem byla lehčí o vše,co jsem nabrala a navíc k tomu ještě o dalších 10 kg.Ale to snad až zas někdy jindy...
Jitka Chodorová
Haničko,moc hezký příběh,taky jsem byla hubená jako lunt,jednou,bylo to ve 2.třídě,jsem musela číst rodičům na třídní schůzce,aby věděli,jak má jejich dítě umět číst,jedna maminka mé spolužačky se obrátila na mou maminka a pronesla,jak se může ta vaše holka tak dobře učit,když je taková hubená.No,už nejsem,ale ještě po prvním porodu mě chtěli v porodnici vykrmovat,jak jsem vypadala. Jinak tvůj příběh moc chválím,přijde mi prozatím nejlepší. A také připojuji vše nejlepší k dnešnímu svátku.
Jana Šenbergerová
To je moc hezký příběh. Byla jsem na tom podobně jako ty. Hubená jako lunt, žila jsem na česko-polské hranici, všechny příbuzné měla v místě svého bydliště, takže žádné prázdniny u prarodičů ani tet. Jen na výkrm mě poslal lékař až po svatbě do lázní. Ale to by bylo na jiné vypravování. Přeji ti všechno nejlepší k dnešnímu svátku a ještě hodně pěkných příběhů.
Zuzana Pivcová
Hubenost mezi vyspělejšími znám velmi dobře. A to, že se člověk nějak liší, ho může ovlivnit nadlouho. Přitom mnohdy stačí málo a všechno se může obrátit k "lepšímu". Mně změnu přinesla až modelka Twiggy! Náhodou, je to hezké vyprávění, ne že jsi nic nového a zajímavého nevymyslela.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.