Mé špatné zkušenosti s hubnutím

Děkuji všem děvčatům, jenž reagovala na můj příspěvek, opravdu mně to potěšilo. Psala jsem o mé sestře, byla vyžle, ale co toho v pubertě snědla! V sobotu upekla naše mami bábovku a kdo zaváhal, neochutnal, neboť sestra byla rychlejší. Mami to tedy řešila dvěma bábovkami, každý jsme si vzali kousek, ale na další většinou nedošlo, neboť sestra byla opět rychlejší. Ze školní jídelny, kde nám opravdu výborně vařili, se sestra vrátila dotčená, že jí nepřidali, a že měla jen třináct knedlíků. Vypadala hladově a rozhořčeně, načež si ohřála konzervu husí krve ( tehdy to frčelo), ukrojila si dřevorubecký krajíc (3-4 cm tlustý) a dojedla se. Nakonec vypila minimálně půl litru mléka. Proměna byla do očí bijící. Najednou měla tváře jak broskve a byla samý úsměv. Byla najedená. Pokud nebylo doma co po psu hodit, ukrojila si dřevorubecký krajíc a potřela si ho kečupem či hořčicí. Pokud nebylo ani to, vrátila láhve od mléka a jídlo si koupila. Pak složila svá kostnatá špičatá kolena pod pracovní stůl, špičaté lokty položila na desku stolu a jala se připravovat do školy. Mezitím jí vyhládlo, takže snědla další krajíc či dva s něčím, dopila zbylý půllitr mléka a odešla na některou ze svých aktivit, aby se za dvě hodiny vrátila zkroucená hlady. Vyfasovala peníze na nákup a šla obstarat večeři, kterou cestou snědla. Vyfasovala tedy další peníz a šla opět obstarat večeři. Někdy se to opakovalo i třikrát. Když bylo nejhůř, chodila do špajzu upíjet víno či ocet. Působila dojmem velmi podvyživeného dítěte, kterého doma týrají hlady. Zdraví Laďa Jankovská

Já jsem vypadala jako anorektička, ale proti své vůli. V pubertě se mi děti smály, že jsem kostlivec, že mám nohy jako hůlky, že nemám "kozy". Ve 20 letech jsem měla 173 cm a 46 kg. Přibírat jsem začala po třicítce při hormonální antikoncepci. Ta mi rozhodila metabolismus a místo 52 kg jsem ve čtyřicítce měla 70, a to bez dětí. Od té doby jsem se několikrát hloupě a drasticky hubla, ale vypadaly mi vlasy a účinek byl krátkodobý. Prostě mám pomalé spalování. Nechci-li být břichatá a celkově bachratá, tak zkrátka musím dodržovat určité zásady, některé věci nejíst, i když při pohledu na ně sliním chutí, necpat se, i když mi bere, a hýbat se, i když se mi nechce. Nejsem obézní, to ne, ale v mládí měla moje sestra asi o 18 kg víc než já a dnes já mám asi o 13 kg víc než ona. Především si ale myslím, že je důležité mít k sobě hezký vztah i v té podobě, v jaké jsem. A ne se za to nesnášet.

Jako malá jsem taky nejedla. Běhali se mnou po doktorech a zkoušeli všechny možné přípravky na podporu jídla. Nic. V 10 letech mi odoperovali slepé střevo a domů se jim z nemocnice vrátil žrout. Maminka měla radost a krmila mne. Bohužel dodnes na mne ty přípravky z dětství působí - dieta, nedieta.

Milá Ladislavo, já celý život chrastila kostmi a poslouchala, ať se pořádně najím, přestože jsem jedla víc než dost. Mohla jsem snídat zákusky, obědvat dorty, zajídat je šlehačkou a sníst kvanta čokolády, nejvíc mi chutnalo před spaním, a ani to se mnou nehnulo. Přibírat jsem začala po šedesátce, ale to jsem drasticky změnila nejen způsob stravování, ale celou životosprávu.