Mé špatné zkušenosti s hubnutím

Mé špatné zkušenosti s hubnutím

21. 8. 2013

Narodila jsem se s poruchou metabolismu, tedy vrozenou jaterní vadou. Vzhledem k tomu, že ani mé přicházení na svět nebyla žádná sláva, fakt nevím, co jsem vyváděla, ale zdachmané jsme nakonec byly obě dvě. Mě křísili, neboť ještě v bezpečí matčiny dělohy nebyly slyšet ozvy. Do tří let jsem vše, co mě rodiče donutili pozřít, pravděpodobně lstí, vyzvracela. Cinkla lžička a já, zalitá slzami, křičela: " Nebudu papat!"

Když jsem papat začala, tělo nezvyklé přijímat potravu se okamžitě přizpůsobilo situaci a začalo přibírat. Za třičtvrtě roku jsem byla širší, než delší a vyrůstala jsem z toho nejméně sedm let. Zlé děti mi říkaly buřte a zlí dospělí zase:" Ty jsi ale buřt!" Byly to rány kudlou do mého malého srdíčka a má křehká dušička volala o pomoc. Mým snem bylo chrastit kostmi, ale nikdy jsem toho nedosáhla. Přestože jsem měla spousty pohybu. Mimo dvouhodinovky tělocviku ve škole, kde jsem byla v prvním výkonostním družstvu a soutěžila za školu v gymnastice a atletice, navštěvovala jsem dvakrát až třikrát týdně balet, uměleckou gymnastiku a sportovní hry. Milovala jsem pohyb a miluji ho dodnes. Zvlášť na hudbu. Byla jsem ve vývinu, takže jsem jedla stejné množství jídla, jako spolužačky. Ony však chrastily těmi kostmi a já si udržovala své faldíčky. Nevím, jak bych asi vypadala, kdybych neabsolvovala tolik pohybu.

Když mně začalo záležet na tom, jak vypadám, ubrala jsem jídlo a jedla jsem asi třetinu toho, co ostatní spolužačky. Ale váha se nehnula. Moje sestra byla jak za groš kudla a já vedle ní vypadala ještě tlustější.
Neteklo ze mě sádlo, byla jsem vysportovaná a navíc jsme na střední škole chodili do školy pěšky, tři čtvrtě hodiny do kopce. Ale byla jsem taková pevná a macek dohromady.

Tak začal můj život s dietami a hladem. Tenkrát se nehublo vědecky, ale kdo kde splašil nějakou určitě "zaručenou" dietu. Vyzkoušela jsem je všechny. Posléze nastoupily výrobky na hubnutí, včetně Herbalifu, Ultra I.L. a dalších drahých výrobků. Nikdy jsem žádnou dietu neporušila, a když kázala skoro se zadusit vajíčkem natvrdo, skoro jsem se zadusila. Ovšem kusů vajec přibývalo a já více nepozřela. Po týdnu mě chytil žlučník, ale nevzdala jsem to. Po vejci jsem si dala Rowachol a bylo dobře. Bodová dieta také nebyla k zahození. Tělo sice plakalo a prosilo, ale kdepak já. Nutno poznamenat, že jsem vždycky zhubla, ale stačilo jiné složení méně kalorické stravy a okamžitě jsem jela nahoru. Podařilo se mi to zastavit až další dietou, kdy váha týden stagnovala a pak šla dolů. Grafické znázornění mého hubnutí vypadalo jako jízda na Lochnesce.

Až jednou se mi vzestupnou váhu nepodařilo zastavit a vyjela jsem ještě o pár kilo víc, než jsem zhubla. Od té doby ani škrt. Takové to kilo nahoru kilo dolů, podle zavodnění, nepočítám. Byla jsem i u dietologů, ale univerzální předtištěná dieta byla příliš kalorická.

Čtyři roky jsem chodila na orientální tance, ale už ani pohyb nepomohl. Prostě to nejde a nejde. Ale zato umím kyčlemi vykouzlit ležaté osmičky, jedna báseň. Vymýšlím nízkokalorická  jídla, aby byla dobrá a jedli jsme je s chutí. Díky tomu netloustneme, ale stojíme na váze. Na nějakou dobrotu nesmím ani pomyslet, začaly by se mi sbíhat sliny a tělo by si myslilo, že jsem slupla větrník nebo pařížský dort. Nejen, že bych přibrala, ale dokonce by se mi určitě  zvedla hladinu cukru, při mé smůle. Opravdu k pláči. Ale stále to zkouším a stále bojuji. Je to můj životní cíl, můj smysl života, můj sen, i když nepředpokládám, že budu někdy chrastit kostmi.

dieta
Hodnocení:
(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE
Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.
Ladislava Jankovská
Děkuji všem děvčatům, jenž reagovala na můj příspěvek, opravdu mně to potěšilo. Psala jsem o mé sestře, byla vyžle, ale co toho v pubertě snědla! V sobotu upekla naše mami bábovku a kdo zaváhal, neochutnal, neboť sestra byla rychlejší. Mami to tedy řešila dvěma bábovkami, každý jsme si vzali kousek, ale na další většinou nedošlo, neboť sestra byla opět rychlejší. Ze školní jídelny, kde nám opravdu výborně vařili, se sestra vrátila dotčená, že jí nepřidali, a že měla jen třináct knedlíků. Vypadala hladově a rozhořčeně, načež si ohřála konzervu husí krve ( tehdy to frčelo), ukrojila si dřevorubecký krajíc (3-4 cm tlustý) a dojedla se. Nakonec vypila minimálně půl litru mléka. Proměna byla do očí bijící. Najednou měla tváře jak broskve a byla samý úsměv. Byla najedená. Pokud nebylo doma co po psu hodit, ukrojila si dřevorubecký krajíc a potřela si ho kečupem či hořčicí. Pokud nebylo ani to, vrátila láhve od mléka a jídlo si koupila. Pak složila svá kostnatá špičatá kolena pod pracovní stůl, špičaté lokty položila na desku stolu a jala se připravovat do školy. Mezitím jí vyhládlo, takže snědla další krajíc či dva s něčím, dopila zbylý půllitr mléka a odešla na některou ze svých aktivit, aby se za dvě hodiny vrátila zkroucená hlady. Vyfasovala peníze na nákup a šla obstarat večeři, kterou cestou snědla. Vyfasovala tedy další peníz a šla opět obstarat večeři. Někdy se to opakovalo i třikrát. Když bylo nejhůř, chodila do špajzu upíjet víno či ocet. Působila dojmem velmi podvyživeného dítěte, kterého doma týrají hlady. Zdraví Laďa Jankovská
Zuzana Pivcová
Já jsem vypadala jako anorektička, ale proti své vůli. V pubertě se mi děti smály, že jsem kostlivec, že mám nohy jako hůlky, že nemám "kozy". Ve 20 letech jsem měla 173 cm a 46 kg. Přibírat jsem začala po třicítce při hormonální antikoncepci. Ta mi rozhodila metabolismus a místo 52 kg jsem ve čtyřicítce měla 70, a to bez dětí. Od té doby jsem se několikrát hloupě a drasticky hubla, ale vypadaly mi vlasy a účinek byl krátkodobý. Prostě mám pomalé spalování. Nechci-li být břichatá a celkově bachratá, tak zkrátka musím dodržovat určité zásady, některé věci nejíst, i když při pohledu na ně sliním chutí, necpat se, i když mi bere, a hýbat se, i když se mi nechce. Nejsem obézní, to ne, ale v mládí měla moje sestra asi o 18 kg víc než já a dnes já mám asi o 13 kg víc než ona. Především si ale myslím, že je důležité mít k sobě hezký vztah i v té podobě, v jaké jsem. A ne se za to nesnášet.
Zorka Chvojková
Jako malá jsem taky nejedla. Běhali se mnou po doktorech a zkoušeli všechny možné přípravky na podporu jídla. Nic. V 10 letech mi odoperovali slepé střevo a domů se jim z nemocnice vrátil žrout. Maminka měla radost a krmila mne. Bohužel dodnes na mne ty přípravky z dětství působí - dieta, nedieta.
Jana Šenbergerová
Milá Ladislavo, já celý život chrastila kostmi a poslouchala, ať se pořádně najím, přestože jsem jedla víc než dost. Mohla jsem snídat zákusky, obědvat dorty, zajídat je šlehačkou a sníst kvanta čokolády, nejvíc mi chutnalo před spaním, a ani to se mnou nehnulo. Přibírat jsem začala po šedesátce, ale to jsem drasticky změnila nejen způsob stravování, ale celou životosprávu.

Zpět na homepage Zpět na článek

Nejste registrován/a? Zaregistrujte se zde.

Po přihlášení (registraci) uvidíte na tomto místě přehled Vašich aktivit na portále i60.cz, a to:

  • Váš nejnovější článek
  • Nejnovější komentáře k vašim článkům
  • Nové vzkazy od přátel
  • Nové žádosti o přátelství
Přihlásit se

JSTE TU POPRVÉ?
Přečtěte si, co všechno
portál i60 nabízí
.