Byl to poslední opravdu významný zeměpisný objev lidstva a nejvýznamnější ve 20. století. Došlo k němu před rovnými 100 lety.
Arktickou Severní zemi tvoří jen několik skalnatých ostrovů, na kterých nikdo trvale nežije, přesto se objev této oblasti zařadil mezi světově mimořádně významné okamžiky. Souostroví ležící nad Ruskem mezi Karským mořem a Mořem Laptěvů na okraji Severního ledového oceánu (mys na jednom z ostrovů je nejsevernějším bodem Asie) objevila ruská expedice pod vedením Borise Vilkického 3. září 1913.
Zkoumali Severní mořskou cestu
O existenci ostrovů se nejasně zmiňovaly už zprávy několika expedic z počátku 19. století, skutečný objev ale učinila až expedice Borise Vilkického. Tento významný ruský badatel a mořeplavec vedl v letech 1910 až 1915 hydrografickou expedici, jejímž úkolem bylo prozkoumávat a objevovat nová území a cesty podél Severní mořské cesty, což je označení námořní cesty podél celého severního a východního pobřeží Ruska.
Nalezený ostrov, o kterém se domníval, že je osamocený, nejprve nazval Tajvaj, což byla zkratka složená z počátečních písmen názvů ledoborců Tajmyr a Vajgač, na kterých Vilkického výprava putovala. Následující rok byly ostrovy pojmenovány na Země cara Mikuláše II. a současný název Severní země byl ostrovům udělen v roce 1926. Detailně a kompletně bylo souostroví prozkoumáno v letech 1930 až 1932.
Ach, ty názvy: Říjnová revoluce, Bolševik, Komsomolec, Pioněr
Souostroví se skládá ze čtyř velkých (Říjnové revoluce, Bolševik, Komsomolec a Pioněr) a několika malých ostrovů (Šmidta, Malý Tajmyr, první nalezený ostrov, Starokadomského a Krupské). Celková rozloha souostroví je přibližně 37 tisíc kilometrů čtverečních (více než trojnásobek rozlohy Středočeského kraje), je skalnaté a částečně zaledněné, roční průměrná teplota dosahuje minus 14 stupňů Celsia. Nachází se na něm několik polárních stanic a administrativně patří do ruského Tajmyrského autonomního okruhu Krasnojarského kraje.
Poznávání Arktidy začalo už kolem
roku 330 před naším letopočtem
Arktida, nejsevernější území obklopující severní pól, lákala dobrodruhy a učence od nepaměti. Název pochází z řeckého slova arktos, které znamenalo medvěd a vztahuje se k souhvězdí Malá a Velká Medvědice a k hvězdě Polárka. O existenci země na severu psal už historik Hérodotos v pátém století před naším letopočtem. Poznávání Arktidy začalo kolem roku 330 před naším letopočtem, kdy se astronom a cestovatel Pytheas vydal na sever a napsal o mořích pokrytých ledem a zemích na severu. Od osmého století našeho letopočtu začali do oblasti pronikat Vikingové, kteří objevili Grónsko a pravděpodobně i Špicberky.
Evropané začali objevovat arktické oblasti od 16. století. Novou zemi například objevil jako první Evropan v roce 1553 anglický mořeplavec a objevitel Hugh Willoughby, v roce 1596 přistál na Špicberkách nizozemský mořeplavec a objevitel Willem Barents. Novosibiřské ostrovy byly objeveny v roce 1712 ruskou expedicí pod vedením Jakova Permjakova a Merkurije Vagina. Zemi Františka Josefa objevila a pojmenovala v roce 1873 rakousko-uherská Carla Weyprechta.
Severního pólu dosáhl podle svého tvrzení v dubnu 1908 americký objevitel a lékař Frederick Cook, prvenství ale nedoložil. O rok později údajně na pólu stanul Američan Edwin Peary. O jeho prvenství se ale vedou spory, Peary severní pól asi minul.
Za první prokazatelné dobyvatele severní točny je považována posádka vzducholodi Norge (norský polárník Roald Amundsen, italský konstruktér Alberto Nobile a americký dobrodruh Lincoln Ellsworth), která pól přeletěla v květnu 1926. Pozemní cestou dosáhla severního pólu prokazatelně jako první expedice Američana Ralpha Plaisteda v dubnu 1968.
Prvním Čechem, který se dostal do těsné blízkosti severního pólu, byl český vědec a spisovatel František Běhounek, který byl členem posádky vzducholodě Italia. Posádka sice doletěla nad severní pól, ale při návratu ztroskotala. Běhounek a několik dalších přežilo. Prvním Čechem, který došel pěšky na severní pól, se stal v roce 1993 Miroslav Jakeš.
