Druhým nejúspěšnějším albem všech dob s 50 miliony prodaných kusů je deska kapely Pink Floyd Odvrácená strana Měsíce (The Dark Side of the Moon) z roku 1973. Lví podíl na ní měl, mimo jiné jako autor většiny textů, baskytarista a skladatel Roger Waters. Někdejší lídr této britské kapely se do rockové historie zapsal i jako průkopník obohacování koncertů vizuálními efekty a psychedelickými videoprojekcemi.
Nejslavnějším Watersovým hudebním „dítkem“ (složil většinu hudby, texty i navrhl obal) je jedinečný projekt The Wall (Zeď). Pod tímto názvem je v rockových encyklopediích zapsáno dvojalbum z roku 1979, několik turné Pink Floyd i Waterse na sólové dráze, film z roku 1982, k němuž psal scénář Waters a jeho život, či charitativní koncert v Berlíně Na něm v červenci 1990 zpívalo 350 tisíc lidí „Strhněte tu zeď“.
Otec padl dřív, než se syn narodil
„Člověk raději potlačuje bolestivé zkušenosti, které pak používá jako cihly ve zdi,“ vysvětlil Waters, jehož „zeď“ vystavěly mimo jiné neurotická matka, odlidštěný vzdělávací systém (ve filmu znázorněný dětmi padajícími do mlýnku na maso), či tlak na úspěšnost v rock-byznysu. Z části hraný a z části animovaný hudební film The Wall je plný symbolických obrazů – květiny se mění v ostnatý drát či z útrob holubice míru se rodí strašlivý orel. Je i válečným mementem člověka, jehož otec padl ve válce dřív, než se Roger v září 1943 v Cambridgi narodil.
Antimilitaristické je i další „floydovské“, ale autorsky jen Watersovo album The Final Cut, jež bylo inspirováno válkou Británie s Argentinou o Falklandy. Tato deska, nahraná v roce 1982 už jen v tříčlenné sestavě (bez Richarda Wrighta), byla Watersovou derniérou u Pink Floyd. Na pódiu se s nimi pak sešel až v červenci 2005 při koncertu Live 8 proti chudobě.
Prohraný spor o název skupiny
Po odchodu z kapely Waters zažaloval její zbývající členy kvůli jménu Pink Floyd, na něž si činil nárok coby autor většiny skladeb. Spor nakonec prohrál, ale v jiné soudní při získal práva na svůj vynález – nafukovací prase, které však Pink Floyd používali na svých show dál, jen z prasnice udělali vepře.
První sólové album po odchodu z kapely nahrál Waters v roce 1984 (The Pros and Cons of Hitchhiking), mimo jiné s kytaristou Erikem Claptonem. Tři roky nato se vydal na turné s další deskou Radio K.A.O.S., zatímco „Floydi“ pořádali koncerty se svým novým albem Momentary Lapse of Reason. „Soutěžím sám se sebou a prohrávám,“ zhodnotil tehdejší situaci Waters, jemuž za pravdu dali i fanoušci a hudební kritici.
V Praze poprvé v roce 2002, naposled před měsícem
Watersovou zatím poslední sólovou studiovou deskou je album Amused to Death z roku 1992, inspirované válkou v Perském zálivu. Už tehdy Waters několik let pracoval na rockové opeře z doby francouzské revoluce, jež měla pod názvem Ça Ira (To půjde) premiéru v roce 2005, kdy vyšla i na CD. Retrospektivou toho nejlepšího z Watersovy kariéry je dvojalbum In The Flesh Live, nahrané v roce 2000 během stejnojmenného turné.
V červnu 2002 koncertoval třikrát rozvedený Waters poprvé i v Praze, kde s ním, stejně jako i při dalších návštěvách, hrál na klávesy jeden z jeho tří potomků – syn Harry. Podruhé zavítal Waters do Česka v roce 2007 v rámci turné The Dark Side of the Moon. V roce 2011 v pražské O2 areně symbolicky postavil a zboural svou proslulou Zeď, stejně jako letos 7. srpna ve stejné hale. A teď, po měsíci, slaví velká hudební legenda své 70. narozeniny – Waters se narodil 6. září 1943.
Bojkotujte Izreael, vyzval rockové
hvězdy socialistický kapitalista Waters
Skvělý muzikant Waters se zdaleka nezajímá jen o hudbu a umění. Sám sebe nazývá socialistickým kapitalistou a často se aktivně vyjadřuje k aktuální politické situaci. Například nedávno vyzval v otevřeném dopise rockové hvězdy z celého světa ke kulturnímu bojkotu Izraele.
