Zákon o zrušení poddanství a robotních břemen, dovršující likvidaci středověkého feudálního systému, přednesl 24. července 1848 na třetí schůzi říšského sněmu nejmladší poslanec, čtyřiadvacetiletý Hans Kudlich, rodák ze slezského Úvalna. Jednat se o něm začalo 8. srpna a poslední srpnový den se uskutečnilo hlasování. Z celkového počtu 354 přítomných zákonodárců jich pro zrušení feudálních břemen za náhradu hlasovalo 174, 144 bylo proti a 36 se hlasování zdrželo.
Konečný text schválený plénem ústavodárného říšského sněmu ve Vídni podepsal 7. září 1848 císař Ferdinand I. Od tohoto dne uplynulo 165 let.
Tímto zákonem bylo zrušeno ve všech zemích západní části habsburské monarchie, které vyslaly své delegáty do Vídně, poddanství spolu se všemi právy vrchnosti nad poddanými. Odstraňoval rozdíl mezi panskou a poddanskou půdou a všechnu půdu zbavoval břemen. Také rušil všechna dosavadní poddanská břemena – naturální a peněžní dávky, ale i služby, které plynuly z poddanství. „Za některá z těchto zrušených břemen má učiněna býti náhrada, za některá nic,“ pravilo se v něm.
Sedláci si polepšili, ale čeleď zůstala čeledí a její život se příliš nezměnil. Spíše k horšímu, jak si povzdychl už na podzim roku 1848 Karel Havlíček Borovský: „Pod sedláckou vrchností služba nejkrutější bývá.“ Také k ekonomicky slabším spoluobčanům – domkářům a chalupníkům – se někteří sedláci chovali způsobem, který Havlíčka přiměl k výroku, že sedlák se stal tím nejsurovějším, že „rolníci, kterým se nyní skrze konstituci největší ulevení stalo, ani drobet outrpnosti nemají s domkáři a podruhy“.