Bezesporu patřil k vynikajícím vědcům. Kvůli své roli při vývoji zbraní hromadného ničení a argumentům, jimiž obhajoval jejich přínosnost, si však vysloužil pověst arogantního cynika bez svědomí.
„Otec“ americké vodíkové bomby Edward Teller pocházel ze zámožné budapešťské židovské rodiny a vysokoškolské vzdělání v oboru fyzikální chemie získal na německých univerzitách. Nastupující nacismus ho v roce 1935 přiměl k odchodu do Spojených států, kde o šest let později dostal státní občanství.
Od roku 1942 byl výraznou hybnou silou projektu Manhattan, který měl za cíl vyrobit americkou atomovou bombu. Když v roce 1949 získal atomovou bombu i Sovětský svaz, dravě prosazoval vývoj ještě ničivější „super“ bomby. Neskrýval svou vášeň pro vedení studené války ani nesdílel morální pochybnosti svých kolegů.
Svolení k vývoji vodíkové bomby získal od prezidenta Harryho Trumana. Rozhodující formuli pro její konstrukci objevil v roce 1951 a v listopadu 1952 – rok před Sovětským svazem – Američané první vodíkovou pumu vyzkoušeli. Byla 2500krát silnější než atomové bomby, které pádem na Hirošimu a Nagasaki v roce 1945 ukončily druhou světovou válku.
V osmdesátých letech se Teller stal jedním z největších zastánců projektu Reaganových „hvězdných válek“. Ten měl USA chránit před útokem ruských raket s jadernými hlavicemi.
Uznávaný i proklínaný vědec Teller se dožil úctyhodného věku 95 let – zemřel před 10 lety, 9. září 2003, v kalifornském Stanfordu.