Když se vnouče změní v ufona

Přesně popsané, máme doma taky dva takové exempláře... Jen bych chtěla doplnit, co NIKDY neříkat svým vnučkám: "Teda, z tebe je už ženská! "Nebo: "Tys taková pěkná, ty ses spravila, tobě pěkně narostla prsa", a podobné komplimenty. Taková podle nás nevinná větička může stát puberťačku zdraví. Vyloží si to tak, že je tlustá a může spadnout do mentální anorexie. Vím, o čem mluvím. Taková "dobře míněná" větička u mne v 15 letech tuto děsivou nemoc spustila. Bylo to v roce 1965, o mentální anorexii se tehdy prakticky nic nevědělo, nepsalo, neřešila se. Málem jsem umřela. Nakonec jsem se z toho sice dostala, ale následky, tělesné a psychické, si v sobě nesu celý život. Tak prosím, buďte opatrní! V pubertě jakákoliv narážka na tělesný vzhled může zanechat následky. I když pokaždé samozřejmě nemusí dojít k tomu nejhoršímu, stačí někdy taková poznámka rozjet celoživotní mindrák.

Tak to přesně sedí.Ty věty,co se nemají říkat,ty u nás letí taky.Když k nám vnoučata přijdou,okamžitě se napojí na wifinu a už se s náma nebaví.Věkový rozdíl u našich vnoučat je 14 let,tak se mazlí alespoň ten poslední.Zatím.

Mému nejstaršímu vnukovi bylo letos 15. Jako všichni jeho vrstevníci tráví dost času u počítače. Když mám nějaký problém s počítačem, vždy ochotně poradí a hlavně má se mnou úžasnou trpělivost když si občas "sedím na vedení" a musí mi některé věci opakovat několikrát. Ve škole mají "robolab" - staví tam roboty z lega a jezdí s nimi na soutěže (byli i ve Vídni, Moskvě). Rád o tom povídá a mně to opravdu zajímá. Chodíme spolu na vycházky do přírody (20 -30km) a cestou je dost času na povídání o všem možném. Nedávno jsem se zmínila, že jedu do Olomouce "babi jel bych s tebou, můžu" zeptal se vnuk. Tak jsme si každý napsali na papír co je třeba zařídit a co bychom chtěli vidět a podle toho naplánovali trasu. Šli jsme pěšky, cestou jsme hledali "kešky" ....... domů jsme jeli posledním vlakem, unavení, ale s výletem spokojení. Rodiče si občas postěžují na puberťáka, ale já s ním zatím problém nemám a doufám, že nám to vydrží.

Nejstarší z té naší pětice je jedenáctiletý. O škole se s ním nebavím už dávno! Abych s ním udržela řeč, nechám ho mluvit o nějakém hrdinovi jakési počítačové hry a přestože se vůbec nechytám, občas "jako" projevím zájem: "Fakt? A ten skok se dělá jakým tlačítkem? A kolik má životů? Máš jen jednotlivce nebo můžeš mít celou armádu? A to vozidlo je obojživelník?...Pak s ním jdu do Aquacentra, protože vím, že to je po počítači další věc, kterou "může" a budu zpovzdálí hlídat, jestli se při potápění občas vynoří na hladinu. A budu vyčkávat. Snad to přežijeme oba :-)

Už se těším. máme před sebou tři puberty. :-)