Britská Maze, nejstřeženější káznice v Evropě, kde byli držení nejdrsnější teroristé z řad protestantů i katolíků, představovala symptom krvavého konfliktu v Severním Irsku. Uniknout se z ní prý nedalo, přesto se to stalo. Před třiceti lety, 25. září 1983, se podařilo probít na svobodu osmatřiceti vězňům ozbrojeného křídla Irské republikánské armády (IRA). Jejich čin se stal největším vězeňským útěkem v britské historii.
Podařilo se jej uskutečnit díky pečlivě plánované operaci, která vznikala měsíce s použitím metod tajné komunikace se členy IRA na svobodě, včetně poznámek psaných na zadní straně cigaretových papírků. Osmatřicet vězňů, z nichž někteří byli ozbrojeni propašovanými ručními zbraněmi, se zmocnilo zásobovacího auta a proklestilo si cestu na svobodu, když rychle přemohli vězeňské dozorce. Auto použili k průjezdu hlavní branou věznice.
Útěk byl chaotický a násilný. Jeden strážce byl ubodán, další zemřel na srdeční záchvat a mnozí byli zraněni. Pár minut po útěku zahájily bezpečnostní síly největší pátrací akci v dějinách Severního Irska. Během několika dní pochytali 19 uprchlíků. Podle dobových zpráv bylo několik vězňů nalezeno v řece pod vodou, kde dýchali stébly dutého rákosí.
Zbylí uprchlíci včetně některých vůdců IRA zůstali na svobodě. Pro tuto organizaci to znamenalo vítězství: únik zkušených mužů IRA měl u extrémních radikálů obrovskou podporu. Někteří z uprchlých vězňů nebyli nikdy chyceni a dalším byla udělena amnestie v rámci severoirského mírového procesu. Byli mezi nimi i teroristé s doživotními tresty.