Adolf Born: Nechápu lidi,
kteří se těší do penze

Mně začal život vstupem do důchodu.Jsem svobodná,dělam si co chci a kdy chci:-)

já také ne

A to já lidi, co se těší do penze, chápu. Ne každý má to štěstí, že má zaměstnání, které je zároveň jeho koníčkem. Navíc jsou zaměstnání, která jsou fyzicky náročná a člověk holt v sedmdesáti nemá fyzičku jako ve čtyřiceti. A pokud má člověk dostatek koníčů, je penze fajn.

Do penze jsem se těšila,ale ne abych složila ruce do klína,ale protože mi zatím zdraví slouží ,tak si nějakou tu korunku příležitostně přivydělám a k o n e n e č n ě si můžu cestovat jak se mi zlíbí.Bohužel ne všem stačí důcho na domácnost a ještě mají na výlety.Na místě pana Borna,bych taky do důchodu nespěchala.

Do důchodu se těší pouze lidé, kteří celý život pracovali. Komu byla práce koníčkem, nebo lépe řečeno, kdo se živil svým koníčkem, ten do důchodu nespěchá. Ale ruku na srdce pane Born, kdyby jste byl třeba prodavač, nebo zedník, netěšil by jste se do důchodu, aby jste se mohl věnovat malování a nebo jinému svému koníčku na plno? Já jsem soustružnice, řemeslo jsem si sama vybrala a nemohu říct, že bych se do důchodu netěšila. Konečně se mohu věnovat fotografování a obrázkům, bez starosti o živobytí a starost o děti.

Pana Borna a jeho tvorbu obdivuju a přeju mu ještě dlouhý život a stálé zdraví,ale pro mě byl odchod do důchodu obrovská svoboda,kterou jsem celý život neměla.Jít a jet kdy chci,kam chci je něco úžasného. Škoda,že ty roky tak rychle letí,plánů mám ještě na tři životy.

Moc hezké povídání s příjemným a laskavým člověkem. Díky za vaši tvorbu pane Borne. Nerozumím příliš umění současné doby, ale myslím, že takových talentovaných umělců, jakým je i pan Born, je dnes pomálu. Ale třeba se pletu a naši vlast bude mít i v dalších letech kdo reprezntovan i v tomto oboru.

Ne všichni mají to štěstí. Ne každý má nadání. Ne každý si může celý život plnit své sny. Řekla bych, že je to pouze malinká část populace, která má to štěstí. Ta větší část pracuje. Doslova pracuje. Aby se uživila. Pracuje, aby mohla uživit umělce, aby mohli tvořit. Aby mohli tvořit, a tu otročinu jim zpříjemnit.

Vážený pane Borne, omlouvám se za to, co nyní sdělím, ale já vás miluju! Vaše obrazy, obrázky, ilustrace knih, animace... Udělal jste tolik pro naše děti, pro naše vnoučata, pro českou kulturu, pro Českou republiku. Díky za vaši práci i za to, že jste poskytl rozhovor pro nás, seniory. Přeji vám především hodně zdraví a také inspiraci pro další tvorbu.

To já zase nechápu lidi, kteří se penze bojí. Nikdy mi nebylo v životě líp. V dětství jsem musela dělat, co řekli rodiče, v dospělosti se podřizovat zaměstnavateli a teprve teď, ve stáří si mohu dělat, co chci. Rozhodně nesedím u televize a nepospávám. Dokonce i fakt, že jsem na tom finančně mnohem hůř, mi za tu svobodu stojí. Nejen, že se nenudím, ale občas mám pocit, že by den mohl být delší, abych stihla všechno, co bych ráda. Kdo nedělá fyzicky těžkou práci, ale takovou, která ho baví a naplňuje, ten vydrží pracovat až do smrti. Takže pana Borna chápu.