Jeho život pádil naplno. Bohužel až příliš naplno... Osud vyměřil jednomu z nejtalentovanějších textařů v historii české populární hudby Jiřímu Štaidlovi jenom 30 let. Nadaný umělec, který napsal slova takových hitů jako Tam za vodou v rákosí, Roň slzy, Adresát neznámý, Loudá se půlměsíc nebo Plakalo bejby, si dokázal vychutnávat radosti života. Záliba v rychlých autech i alkoholu se mu ale stala osudnou.
Trauma z tragédie Hany Maškové
„Jeho životní styl byl až sebedestruktivní,“ řekl o svém o dva roky starším bratrovi skladatel Ladislav Štaidl. Pamětníci se shodují na tom, že Jiří se v té době těžce vyrovnával se smrtí své velké lásky, krasobruslařky Hany Maškové. Krásná a nadaná sportovkyně, která měla smlouvu se světovou lední revuí Holiday on Ice, zemřela v březnu 1972 na silnici z Paříže do Tours, když se její automobil srazil s vojenským náklaďákem.
Bronzová medailistka z olympiády v Grenoblu přitom nebyla jen jednou z mnoha půvabných mladých žen (třeba Ivana Zelníčková provdaná Trumpová či Dagmar Patrasová...), které prošly náručí Jiřího Štaidla – zdálo se, že by se mohla stát jeho životní partnerkou. I tenhle vztah, často ovšem prožívaný na dálku, ale nakonec vyšuměl. V době, kdy se Mašková zabila, spolu už nebyli, přesto Jiří Štaidl tragédii silně prožíval. Nikdy si totiž tak docela nepřipustil, že se rozešli. A po krasobruslařčině smrti začal ještě víc pít...
Bonvivánství a prvorepublikový šarm
Úspěšný a dobře vydělávající textař Štaidl byl ostatně známý bonviván. Vedle žen, jež přitahoval jeho až prvorepublikový šarm a schopnost ukázat každé aspoň na chvíli, že je středem jeho světa, si rád dal dobré pití. A k tomu měl zálibu v rychlých autech.
„Jak jezdil, to bylo sahání smrti na zadek,“ vzpomínal na svého kolegu dnes již zesnulý textař Pavel Vrba. Štaidl sám ale tvrdil, že bourají jen špatní řidiči. Spojení alkoholu a rychlé jízdy ale nakonec nezvládl ani takový mistr volantu jako on.
Na silnici, spojující tehdy teprve dva roky starou dálnici D1 a Říčany, se Jiří Štaidl ve svém tmavozeleném renaultu 17 TL hnal na plný plyn. Mířil do Jevan, v sobě měl několik panáků a na sedadle spolujezdce hezkou dívku. Když pak zprava vyjel z vedlejší silnice do cesty nákladní vůz, Štaidl nebrzdil, ale snažil se vyhnout. Auta se však střetla a renault skončil na boku. Zatímco dívka měla štěstí a skončila na zadním sedadle, Štaidl z vozu vyletěl, narazil do svodidel a na místě zemřel.
První hit už ve dvaceti letech
Tragicky se tak uzavřel život chlapce, který se 22. ledna 1943 narodil do dobré rodiny – rodiče ho třeba posílali na soukromé hodiny klavíru k profesoru Františku Kubelíkovi, strýci Rafaela Kubelíka. Na rozdíl od svého mladšího bratra ale Jiří Štaidl tíhl k psanému slovu, začal tvořit povídky, básničky a články do novin. Na scenáristiku na FAMU ho ale nevzali, a tak chvíli pracoval jako dělník nebo řídil poštovní tudor, později pracoval jako kulisák v divadle Paravan.
Štaidlovi bylo dvacet, když se v rádiích ozval jeho první velký hit – Tam za vodou v rákosí na hudbu Karla Mareše v podání Waldemara Matušky a Evy Pilarové. Ve stejném roce s Marešem vytvořil i pásmo Ondráš podotýká, ve kterém v Semaforu zpívali jeho slova Yvonna Přenosilová, Naďa Urbánková nebo Miki Volek.
Chtěl udělat opravdu velkou věc
„Když jsem začal psát, nikdy mě nenapadlo, že bych se tím mohl živit. Teprve když jsem se dozvěděl, kolik se na tom dá vydělat, začal jsem se tím vážně zabývat,“ glosoval svůj úspěch.
Ze Semaforu, kde začal spolupracovat s Karlem Gottem, odešel už jako principál do vlastního divadla Apollo, ze kterého se zrodila kapela Apollo Beat. Spolupráce s mnohonásobným Zlatým slavíkem přinesla stovku písní, zhruba polovinu celé Štaidlovy tvorby. S Gottem absolvoval v roce 1969 i jeho roční „cvičnou emigraci“. A Gott o něm před lety prohlásil: „Nechtěl dělat jen hity, ale toužil udělat nějakou velkou věc, která po něm zůstane.“
Bohužel, Štaidlovy plány na literární dráhu nevyšly. Před 40 lety, 9. října 1973, je ukončila tragická nehoda, která v sobě spojovala to, bez čeho nadaný textař neuměl žít – ženskou krásu, rychlá auta a taky alkohol...
Asi to tak mělo být, říká bratr Ladislav.
A Karel Gott má nesplnitelné přání...
„Myslím si, že to tak mělo být. Také proto toho během tak krátké doby napsal neuvěřitelně mnoho,“ říká o bratrovi Ladislav Štaidl. „Když nastal ten příšernej den, byl to nepopsatelný šok. Dostával jsem se z toho nesmírně dlouho. Byl jsem opravdu v těžké depresi.“
„Škoda, že odešel v tak mladém věku. Moc bych si přál zažít, jak by pro mě psal dnes,“ vzpomíná Karel Gott, jemuž vymyslel Jiří Štaidl mnoho skvělých textů.
