Řada světových celebrit na veřejnosti okázale předvádí své šediny, často bez ohledu na věk. Za šedivé vlasy se nestydí oskarová britská herečka Helen Mirrenová, ani šéfka Mezinárodního měnového fondu Christine Lagardeová, jedna z nejmocnějších žen na světě. Pro průměrnou pracující ženu mohou ale být šedivé vlasy problém.
„Žena v pracovním procesu nejspíš prošedivělé celebrity kopírovat nebude,“ soudí washingtonský právník David Scher, který se specializuje na lidská práva. „Kdybych byl postarším zaměstnancem, šediny jsou to poslední, co bych připustil,“ dodává.
Přestože americké zákony diskriminaci podle věku zakazují, mnohé ženy, ale i muži, na ni stále narážejí. „Vžil se názor, že šediny mužů jsou projevem životní zkušenosti, zatímco šediny žen jsou signálem staroby,“ řekla agentuře AP Stephanie Martinezová-Klugová, personalistka z texaského San Antonia.
Šediny se šéfům nelíbí
V roce 2007 vyšla v USA kniha nazvaná Šedivění (Going Gray), jejíž autorka Anna Kreamerová se za své šedé vlasy nestydí. Odkrýt je se ale odhodlala až poté, co opustila zaměstnanecký poměr a postavila se na vlastní nohy. „Mladistvý efekt obarvených vlasů je jen naše vlastní pověra,“ tvrdí Kreamerová. Efekt prošedivělých vlasů v zaměstnání podle ní závisí na okolnostech: v akademickém prostředí může pomoci, v počítačových oborech uškodí.
V roce 1950 si barvilo vlasy sedm procent amerických žen, ale dnes jich je nejméně 95 procent. Kvalitní a dostupná barviva se dostala do obchodů v 60. letech minulého století. „Když ženy začaly chodit do práce, cítily, že s sebou musejí něco udělat. Obarvení vlasů bylo nasnadě, a cesta zpátky už není,“ uvedla Kreamerová, která předčasně zešedivěla už ve 25 letech.
O komplikacích ví své dvaapadesátiletá Sandra Rawlinová z Houstonu. V červnu se bude soudit se svým šéfem z texaské realitní firmy Capital Title, který jí v roce 2009 obarvení šedých vlasů nařídil. Nabádal jí rovněž, aby nosila \"mladistvější a módnější\" šaty a spoustu šperků – firma se totiž stěhovala do lepší čtvrti. Rawlinová šéfa zažalovala, k procesu se ale zatím nehodlá vyjadřovat.
Nevnucujte nám model krásy
Hnutí prošedivělých hájí svá práva i na sociálních sítích Facebook a Twitter. „Společnost vnutila ženám model krásy, který diktuje jejich vzhled,“ stěžuje si na svém blogu Američan Terry Holley, jeden z protagonistů rodícího se \"hnutí šedivých\".
Patří k němu i třiapadesátiletá Dana Kingová, hlasatelka televize KPIX ze San Franciska. Barvit vlasy si začala brzy, protože zešedivěla ve dvaceti. V lednu 2010 svému šéfovi oznámila, že s barvením končí. „Radost z toho neměl a odrazoval mě,“ vzpomíná Kingová. Jeho rad ale nedbala, v neposlední řadě proto, že měla v ruce nevypověditelnou pracovní smlouvu do roku 2013.
Když se Kingová se svým problémem v jednom z pořadů svěřila televizním divákům, dostala spousty e-mailů. Reakce byla veskrze pozitivní. „Ulevilo se jim, že aspoň někdo dokáže s šedou barvou žít. Nejsem ale blázen, v tolerantním San Francisku je něco takového možné. V Miami nebo Los Angeles a s jinou pracovní smlouvou by mě ale okamžitě vyhodili,“ dodala pro agenturu AP.
