Zapálený akademik, ale i nezdolný dobrodruh a obětavý člověk, tak popsal italský generál Umberto Nobile svého kolegu z polární expedice, pražského rodáka Františka Běhounka. Tento český vědec dosáhl jako první Čech severního pólu, proslul ale rovněž jako průkopník české radiologie. Kromě studia radioaktivního záření, také ve spolupráci s Marií Curieovou-Sklodowskou, se profesor Běhounek věnoval i psaní dobrodružných a vědeckofantastických knih.
Trosečníci na kře ledové
Inspirací k jeho asi nejznámější knize Trosečníci na kře ledové (později upravená jako Trosečníci polárního moře) mu byly vlastní zážitky. V roce 1928 se totiž jako radiolog účastnil Nobileho expedice k severnímu pólu. Ten sice výprava ve vzduchu dobyla, ale při návratu se jejich vzducholoď Italia zřítila do ledového oceánu. Někteří, včetně Běhounka, pád přežili a strávili sedm krušných týdnů na ledové kře. Po dlouhém pátrání různých týmů odvezl jeden z letounů Nobileho a až za další tři týdny zachránil zbylé muže sovětský ledoborec.
Zkoumal atomové záření
Od roku 1922 pracoval Běhounek ve Státním radiologickém ústavu, který později 16 let vedl. Věnoval se tady mimo jiné studiu jáchymovského uranu a nemocem tamních horníků. Od roku 1946 devět let řídil fyzikální oddělení Státního radioléčebného (později onkologického) ústavu v Praze na Bulovce.
V roce 1955 už jako řádný profesor Univerzity Karlovy spoluzakládal fakultu technické a jaderné fyziky, která později přešla na ČVUT. Tam Běhounek posléze založil a až do roku 1971 vedl katedru dozimetrie a aplikace ionizačního záření. Od poloviny 50. let působil i jako expert ministerstva zahraničí v organizaci UNESCO a ve vědecké komisi OSN pro výzkum atomového záření.
Od narození Františka Běhounka (28. října 1898) uplynulo 115 let. Nejslavnější český radiolog zemřel v první lednový den roku 1973 v Karlových Varech.
