Kanadská písničkářka a kytaristka Joni Mitchellová ovlivnila řadu svých kolegů. Písněmi ji uctili například Neil Young, Björk, Prince či kapely Led Zeppelin a Sonic Youth, kterým se stala inspirací. Skladatelka a textařka vycházela z folku, který kombinovala s rockem nebo jazzem jako málokdo. Nevyhýbala se ani experimentům.
Posluchači jí věří každé slovo
Patří ke slavné generaci, která zaujala už na Woodstocku v roce 1969. Její tvorba se vyznačuje přemýšlivými texty, spletitými melodiemi, velkým hlasovým rozsahem a autenticitou. Zpěvačce se podle kritiků dá věřit každé slovo, je nezaměnitelná a posluchač ji pozná po pár taktech nejen podle typického kytarového doprovodu. K jejím nejznámějším písním patří Both Sides Now, Woodstock, Big Yellow Taxi, Help Me, Chelsea Morning nebo A Case Of You.
Kariéru započala dlouhovlasá blondýnka v klubech a kavárnách v Michiganu či New Yorku, kde si brzy získala publikum. Už prvními alby (debutovala v roce 1968 deskou Songs To A Seagull), na nichž akustické nástroje provázejí poetické texty, se Mitchellová vyčlenila z písničkářského boomu 60. let. Nebála se totiž experimentovat, například s africkými bubny či syntezátory. Posléze se přiklonila k jazzu, spolupracovala s Waynem Shorterem či Patem Methenym.
Žumpa, kde nejvíc záleží na vzhledu
První živý koncert po více než desetileté přestávce absolvovala v roce 1998, kdy objížděla západní pobřeží se svými vrstevníky – Bobem Dylanem a Vanem Morrisonem. V 90. letech došla také k jakési syntéze, v níž se odráží něco z každé z minulých etap. Za svoji kariéru vydala dvacítku alb, mezi která patří Clouds (1969), Blue (1971), Hejira (1976), Turbulent Indigo (1994), Taming The Tiger (1998) nebo Both Sides Now (2000).
Po roce 2000 byla ale Mitchellová natolik znechucená hudebním průmyslem, že chtěla skončit. Prohlásila, že populární hudba je „žumpou, kde nejvíc záleží na tom, jak vám to sluší“. Pak se na téměř dekádu odmlčela, nevzala do ruky kytaru ani nesedla k pianu. Věnovala se převážně výtvarným aktivitám (svými akvarely často zdobí přebaly vlastních desek) a ekologii. Až v roce 2007 prolomila mlčení a k radosti fanoušků vydala nové album s názvem Shine.
Zůstala sama – vychovat dítě si netroufala
Žijící legenda Mitchellová právě slaví sedmdesátiny – narodila se jakožto Roberta Joan Andersonová 7. listopadu 1943. Původně studovala výtvarné umění, když ale na škole přičichla k folku, zcela to změnilo její původní plány. Profesně ji ovlivnilo rovněž manželství s detroitským hudebníkem Chuckem Mitchellem, které však nevydrželo moc dlouho. Joni v sobě objevila schopnost vyzpívat se v osobitých lyrických písních z nejniternějších pocitů i z drobných všednodenních postřehů.
Velmi osobní písní je například Stay In Touch (Zůstaňme v kontaktu), která vypráví o shledání Mitchellové s její dcerou Kilauren po více než třiceti letech. V roce 1965 ji totiž zpěvačka dala k adopci. Poté, co s ní zůstala sama a bez peněz, si ji totiž netroufala vychovat. S velkým tajemstvím se svěřila až v roce 1994 tisku a tři roky nato se obě shledaly.
Mitchellová je mimo jiné držitelkou osmi cen Grammy, jedna z nich jí byla v roce 2002 udělena za celoživotní dílo. O pět let později vydala kanadská pošta známku s jejím portrétem.
Výstižné scény ve filmu Láska nebeská:
Joni Mitchellová probouzí city
V báječném filmu Láska nebeská (Love Actually) se postava Karen, výborně ztvárněná herečkou Emmou Thompsonovou, v jedné ze scén vyznává z celoživotní lásky k hudbě Joni Mitchellové. Svému manželovi říká: „Joni Mitchellová probudila ve tvé studené anglické ženě city.“ A v jiné scéně, hodně mrazivé, kdy se Karen dozvídá o nevěře svého muže, zní Mitchellové smutná píseň Both Sides Now – tady snad ani nemohla být jiná.
