Má to být cenný pramen k poznání české kultury a společnosti v uplynulých 60 letech. Brněnský literát, někdejší disident a politik Milan Uhde pracoval na svých pěmětech šest let. Výsledkem je kniha o více než 600 stranách. Autor ji nazval „Rozpomínky. Co na sebe vím“ a před několika dny vyšla ve společné péči nakladatelství Host a Torst. Sedmasedmdesátiletý Uhde minulost neidealizuje a neretušuje, přemýšlí o ní a vždy obrací ostny směrem k sobě.
Ve společenství zakázaných spisovatelů
Vzpomínky zavádí čtenáře do řady různých prostředí, jimiž Uhde prošel – od studií na brněnské filozofické fakultě v 50. letech přes reformistické literární kruhy v následující dekádě až k disentu za normalizace. Uhde tehdy nemohl publikovat, některé jeho dramatické texty se hrály pod cizími jmény. „Největší oporou mi kromě ženy bylo společenství zakázaných spisovatelů,“ vzpomíná Uhde v knize.
Po roce 1989 se někdejší disident chtěl věnoval pedagogické a nakladatelské činnosti, ale načas jej pohltila politika. Jako příznivec Václava Klause vstupil do ODS, stal se ministrem kultury, předsedou České národní rady a Poslanecké sněmovny. V nové knize označuje své politické angažmá za cennou zkušenost, vzpomíná však také na omyly, neúspěchy a deziluze.
Po politické kariéře opět píše
„Za celou svou politickou kariéru jsem dvakrát zažil radost ničím nezkalenou: když jsem do politiky vstupoval – a když jsem ji opouštěl,“ napsal Uhde, který po roce 2000 začal znovu tvořit pro jeviště. Jeho nové texty uvedlo například Městské divadlo a Husa na provázku v Brně nebo Divadlo Na zábradlí v Praze. V současnosti je Uhde také předsedou Rady České televize.
Knihu doprovází obrazová příloha, Uhdeho bibliografie a jmenný rejstřík. Nakladaté publikaci řadí k významným memoárovým a deníkovým dílům Uhdeho vrstevníků Jana Zábrany, Jiřího Stránského, Ivana Klímy, Pavla Juráčka, Pavla Švandy nebo Jiřího Gruši.