I po 24 letech prožívám
euforii z nabyté svobody

Ta svoboda se často podobá otroctvi.

Moc děkuji za reakce na můj článek, už jsem propadala beznaději, tedy tady na vsi na chalupě, neboť se setkáváme s názory k pláči. Někdy mám pocit, že začnu zvracet nebo ječet, ale ustojím to a pokouším se jim proniknout do hlavy, ale je to marné. Nejmarnější. Za totáče si holt nakradli v kravíně a vykrmili prasátko, v lese dřevo, na polích co se dalo, brali si od podniku bezúročné půjčky, aby si za to koupili zbytečnosti. Všechno jim prošlo. Ani nevzpomínat. Takové duby nezajímá svoboda, ale dobré jídlo, chlast, cigára a další. K pláči.

Prima jste to napsala paní Ladislavo, byla to doba nesvobodná a krutá k mnohým, moje babička už nespatřila do smrti svého syna, který byl na západě a nesměl k nám, balíčky od soudruhů vykradené, posměšky, že nejsem z dělnické rodiny a vše nám bylo zabráno. Díky díky, že je to za námi !

Z vlastní zkušenosti Vám absolutně věřím a za článek Vám děkuji.

Paní Ladislavo, moc hezky jste to napsala. Lidi už zapomínají na to, jaké to bylo před tím čtvrtstoletím. Neustále nadáváme, jak se nyní máme špatně, ale že jsme nemohli cestovat, že v obchodech byly prázdné pulty, že se člověk bál sousedovi říct pravdu do očí, na to jsme už rychle zapomněli. Jsem ráda, že moje děti mohou žít svobodně, že si mohli vybrat studium, které je bavilo a že o své budoucnosti se mohou svobodně rozhodovat bez toho, aniž by je někdo špicloval či kádroval.