Před vstupem do nejvyšší ústavní funkce v zemi byl respektovaným právníkem. Jenže pak se mu 30. listopadu 1938 změnil život. Někdejší prezident Nejvyššího správního soudu a respektovaný znalec anglosaského práva se toho dne stal prezidentem pomnichovského Česko-Slovenska. Tehdy, před rovnými 75 lety, byl při volbě jediným kandidátem, získal 272 hlasů z 312. Na Pražský hrad přišel šestašedesátiletý Hácha v napjatém období, nedlouho po Mnichovu a demisi Edvarda Beneše.
Podlehl hrubému nátlaku
Čtvrt roku po zvolení pak musel Hácha čelit výzvě, na kterou nebyl připraven a jež z něj udělala jednu z nejkontroverznějších a nejtragičtějších postav moderních českých dějin. V polovině března 1939 byl předvolán do Berlína na jednání s nacistickým vůdcem Adolfem Hitlerem a v hlavním městě třetí říše byl za použití hrubého nátlaku přinucen podepsat souhlas „s ochranou území Čech a Moravy Velkoněmeckou říší“. Hácha pak stanul v čele Protektorátu Čechy a Morava jako takzvaný státní prezident.
Zpočátku se snažil prosazovat autonomii české protektorátní správy, opakovaně intervenoval za oběti německé perzekuce, včetně odbojářů. Prostřednictvím premiéra Aloise Eliáše udržoval kontakty s domácím odbojem a byl i ve spojení s exilovou vládou v Londýně.
Zlomený a vážně nemocný
Postupem času však Háchovo úsilí vzdorovat nacistům – i kvůli horšícímu se zdraví – ochabovalo. Háchu také zlomilo období německého teroru po atentátu na zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha.
Státním prezidentem ale zůstal Emil Hácha až do konce války. Od května 1944 jej však vzhledem k jeho zdravotnímu stavu zastupoval předseda protektorátní vlády. Jako těžce nemocný a psychicky zlomený člověk se Hácha stáhl do ústraní zámku v Lánech. Po osvobození Československa v květnu 1945 byl i přes svůj vysoký věk a pokročilou arteriosklerózu internován v pankrácké vězeňské nemocnici. Tam také 27. června 1945 ve věku 72 let zemřel.
