Co je důležité stihnout
ještě v tomto životě

To je jeden druh lidi. Ale pak jsou ti druzí, kteří vzkážou, že kdyby zitra umřeli, Vás nechtějí ani dnes vidět. I s tim se musi žit.

Paní Vejvarová, Vaše vysvětlení, že srozumitelnost příspěvku nebyla Vaším cílem je pro mne udivující, avšak postačující, už se tím nebudu tedy dále zabývat. Já se snažím psát tak, abych byl pochopen i tématu méně znalými čtenáři. Omlouvám se, pokud se mi to zcela nezdařilo a způsobil jsem Vám nějaké zdravotní problémy dentálního charakteru. I nadále doufám, že ostatní, ať už se mnou souhlasí a nebo nesouhlasí, vědí o čem píšu.

Pane velký šamane, který jste se na platformě i60 evidentně nominoval do funkce vrchního arbitra, nemusíte rozumět všemu, smiřte se s tím. Já se zase ztrácím ve Vašich předělových a dalších rituálech, při jejichž čtení mi "teče voda ze zubů".

Paní Vejvarová, Váš komentář obsahuje mnoho slov. Připouštím, že některá jsou i velmi zajímavá. Ale možná, že jedna jednoduchá věta by lépe vyjádřila myšlenku. V té spoustě témat, které jste otevřela se trochu ztrácím.

Co je v životě vůbec nejdůležitější – Díky paní Hofmanová za Vaše úžasné memento vitae k závěru roku! Díky za Váš krátký, leč obsažný článeček, jehož kvintesencí je pro mě základní myšlenka č. 1, která implicitně zvažuje i další zbývající sentence: žít život podle svých představ a nikoliv podle očekávání druhých. Ubránit se v nejvyšší možné míře indoktrinaci provázející nás každodenně naším životem (počínaje konvenčním jednáním ve smyslu dodržování společenských pravidel vštěpovaných nám již našimi rodiči, poté pedagogickými pracovníky, nadřízenými atd., přes vnímání masivní všudypřítomné reklamy, propagandy na všech úrovních, podléhání mediální tlaku až po další psychologické mechanismy, působící na nás i podprahově). Zachovat, či vypěstovat si schopnost samostatného myšlení. Nepodléhat mainstreamovému chování. Nebát se vyčnívat z davu, být sám sebou, projevit svou originalitu, spoléhat se sám na sebe. Nebát se říkat otevřeně, co si opravdu myslím – problémem mnoha lidí je ovšem fakt, že oni již ani neví, které myšlenky jsou jejich, a které implementované. Jen opravdu svobodný člověk může být šťastný a pro mě je člověk svobodným jen tehdy, má-li odvahu žít podle svých vlastních představ. Bylo by dobré vstoupit do dalšího roku nikoliv s běžnými banálními předsevzetími týkajících se např. zredukování své hmotnosti apod., ale pomocí introspekce dospět do vyššího levelu vnímání naší existence jakožto něčeho neopakovatelného se všemi z tohoto poznání vyplývajícími důsledky. To je podle mého názoru opravdu důležité v tomto životě ještě stihnout.