Je to jeden z nejodpudivějších mužů sovětské politické historie. Nese zodpovědnost za smrt mnoha lidí – a sám byl před 60 lety, 23. prosince 1953, sovětskou mocí popraven. Šéf ruské tajné policie Lavrentij Berija, někdejší blízký spolupracovník sovětského diktátora Josifa Stalina, tak měl pykat za údajnou vlastizradu a páchání teroristických útoků. Ve skutečnosti se stal obětí systému likvidace politicky nepohodlných osob, na jehož fungování se paradoxně sám podílel.
Do komunistické strany vstoupil Berija v roce 1917. V průběhu následující dekády zaznamenal rychlý mocenský vzestup v rámci strany i sovětských bezpečnostních orgánů. V letech 1931 až 1938 působil jako první tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Gruzie. Posléze byl jmenován ministrem vnitra SSSR, jímž byl až do konce druhé světové války.
Berija nesl spoluodpovědnost za provádění čistek i za nelidské podmínky panující v ruských vězeňských zařízeních. Jeho moc byla taková, že se ho obávali i mnozí straničtí kolegové. Vždyť jako šéf tajné policie disponoval řadou informací, jež mohly nejednomu z nich zlomit vaz. Vrcholné posty ve stranické hierarchii a bezpečnostním aparátu SSSR zastával Berija ještě několik měsíců po Stalinově smrti v březnu 1953. V následujícím boji o moc však vsadil na špatnou kartu.
V červnu 1953 byl zatčen, obviněn z řady těžkých politických zločinů a se šesti svými spolupracovníky postaven před soud. Předem připravený rozsudek smrti padl 23. prosince 1953, a byl vykonán ještě týž den.
