Strach a hrůzu nahánějí běloruským vesničanům vlčí smečky, které se vydávají na lov ze svého útočiště v „zakázané zóně“ okolo havarované jaderné elektrárny Černobyl. Sama elektrárna sice leží na Ukrajině, ale zóna zasahuje i do Běloruska. Hony na „šedé škůdce“ pořádají nejen myslivci, ale i policisté.
„Vlci útočí na psy a domácí zvířata, včetně skotu,“ postěžovala si agentuře Interfax Anastasija Abašinová, která plní funkci okresní veterinářky v oblasti na bělorusko-ukrajinském pomezí. Útoky vlků si v jedné vsi už vynutily zřízení stálé stráže, ve které se střídají lovci, policisté a místní obyvatelé.
Vrah psů, telat a dalšího domácího zvířectva
Zvláště nebezpečný je jeden ostřílený vlk, který ve vsi Krasnoje v posledních dnech zadávil dvacet psů, pět telat, prase, tucet králíků a stejný počet slepic. „Koukám, že můj pejsek leží v krvi a u něj sedí veliké šedivé zvíře. Nejdřív jsem si myslela, že je to psisko. Zatleskala jsem, on se otočil a já vidím, že je to vlk. Popadla jsem vidle a začala s nimi třískat, až utekl,“ svěřila se jedna z vesničanek. Pejsek setkání s vlkem přežil, ale od té doby ho vesničanka raději zavírá do stáje.
„Bude-li tenhle hrůzostrašný vlk dopaden a zastřelen, čeká jeho mozek cesta do laboratoře,“ říká veterinářka Abašinová. Šelma je prý ale velmi lstivá a ostražitá. Agresivitu vlků Abašinová objasňuje tím, že zvířata žene ze zasněžených lesů hlad, a tak se dostávají do blízkosti lidských obydlí. Nejde o nic neobvyklého, před pár lety v tomto období hladový vlk dokonce zaútočil na člověka.
Bezmála stovka opuštěných obcí
V Bělorusku podle odhadů žije okolo 1530 vlků. To je prý trojnásobek „optimálního stavu“, nicméně ještě před deseti lety Bělorusové odhadovali počet přemnožených vlků na tři tisícovky.
Běloruská část třicetikilometrové černobylské zóny, zřízené před 27 lety, zahrnuje nejvíce postižené oblasti tří okresů. Vznikla tam „radiačně ekologická rezervace“ o rozloze více než 215 tisíc hektarů s 96 opuštěnými obcemi, kde před havárií žilo více než 22 tisíc lidí.
Bující příroda, nebo genetické změny?
Mnozí zprvu předpokládali, že výbuch čtvrtého reaktoru a následné tuny radioaktivního spadu přemění evakuační zónu o rozloze asi 2850 kilometrů čtverečních v měsíční krajinu. Ale příroda v této oblasti i přes vysokou úroveň radiace bují. Hluboké lesy pohltily opuštěná pole i vylidněné dvorky. Objevily se tam i některé jinde v Evropě vzácné druhy zvěře. Vědci polemizují, zda v zakázané oblasti zůstalo přirozené životní prostředí mnoha zvířat, které umožňuje ničím nerušený vývoj, anebo tam zvířata pronikla z okolí a nemoci způsobené radiací a genetické změny ohrozí další rozvoj zvířecí populace.
Zoologové před lety do zóny vypustili stádo koní Převalského, které však zřejmě více než radiace ohrožují pytláci.