Její dvoubarevné klávesy vypadají jako u klavíru, ale při klavíristově dotyku se rozezní tóny ne nepodobné violoncellu. Koncem 15. století vynalezl autor slavné Mony Lisy Leonardo da Vinci, velký renesanční malíř a génius s mnoha nadáními, nástroj nazývaný viola organista, který vypadá jako klavír, v němž jsou spojeny klávesnice se smyčcem. Nástroj však tehdy nebyl vyroben.
Podle dávných nákresů
O více než půl tisíciletí později jej polský klavírista, vášnivý milovník staré hudby a stavitel hudebních nástrojů Slawomir Zubrzycki probudil ze zapomnění. „Leonardo da Vinci vynalezl svůj nástroj mezi lety 1470 a 1480,“ říká přívětivý padesátník, který v listopadu na nástroji koncertoval na Akademii hudby v Krakově.
Při výrobě Zubrzycki vycházel z nákresů, které da Vinci zanechal a které se nacházejí v Codice Atlantico. Dvanáctisvazkový spis obsahuje technické a vědecké vynálezy a je uložen v Ambrosiánské knihovně v Miláně. „Viola organista má vlastnosti tří nástrojů: cembala, varhan a violy gamby,“ vysvětluje Zubrzycki.
Malý technický zázrak
Pod víkem otevřeným na 45 stupňů je ukryta řada 61 kovových strun a celý systém kol a koleček, úplný technický zázrak. Každá struna je napojena na klávesy, které jsou černé a v barvě světlého dřeva. Na rozdíl od klavíru však nástroj nemá kladívka, ale čtyři kolečka, která působí jako smyčec na struny. Kolečka jsou zabalená do koňských žíní, což byl tradiční materiál používaný pro výrobu smyčců strunných nástrojů.
Za pomoci pedálu hudebník kolečka otáčí. Když muzikant udeří do klávesy, ta stlačí jednu ze strun proti jednomu z koleček a tře se o něj. Smyčec v kontaktu s kovem vydává velmi rozmanité zvuky a vibrace, které připomínají zvuk violoncella, varhan nebo akordeonu.
„Leonardo da Vinci mohl o jeho zvuku jen snít, protože z neznámých důvodů svůj nástroj nikdy nesestavil,“ zdůrazňuje Zubrzycki, který věnoval zkonstruování nástroje tři roky života. Pracoval na něm nejméně pět tisíc hodin a vynaložil na to 30 tisíc zlotých (asi 180 tisíc Kč).
Jemný, teplý, sametový zvuk
V Muzeu hudebních nástrojů v Bruselu je uchováván jeden nástroj tohoto typu, který kolem roku 1625 ve Španělsku postavil Truchado Raymundo. Podle experta muzea Pascalla Vandervellena to je jediný nástroj uchovaný vcelku. Je pozdější konstrukce než Geigenwerk, který v roce 1575 vyrobil německý varhaník Hans Hayden de Nurember. Asi před deseti lety vyrobil Japonec Ajko Obuči podobný nástroj, ovšem o mnoho menší.
„Viola organista má překrásný velmi jemný, teplý, sametový zvuk. Je to klávesový nástroj, avšak vzniká dojem, že kdosi hraje smyčcem na housle nebo violoncello,“ tvrdí známý maďarský klavírista Gabor Farkas. „Když udeříte do klávesy na klavíru, tón brzy zmizí. Na tomto nástroji můžete zahrát crescendo na stejnou notu. O tom sní všichni pianisté.“
Ředitel hudebního festivalu v Krakově a známý klavírista Marian Sobula je rovněž schopnostmi nástroje okouzlen. „Zamiloval jsem se do něj. Je to nástroj, o jakém sní všichni klavíristé. Lze na něm prodlužovat tón téměř do nekonečna. Má možnost vibrata, jehož nelze na současných klavírech dosáhnout.“