Nemoc ukončila proletářské
básnění Jiřího Wolkera

2. 1. 2014

Autor: editor editor

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 3.1.2014 19:14

Proletářská neproletářská, mně se jeho poezie líbila.

Zuzana Pivcová 2.1.2014 18:19

Vzpomínám, jak jsem v posledním ročníku na fakultě chodila cvičně učit do školy s rozšířeným cizojazyčným vyučováním, ale kromě němčiny jsem měla i hodiny ze svého druhého předmětu, češtiny, kterou jsem pak ale už nikdy v životě neučila. Bylo to v roce 1971, když už nastávala normalizace. Já používala stále na přípravy "antisocialistickou" knihu z roku 1968 "50 českých spisovatelů". která některé známé autory pěkně utírala a naopak, až už mě třídní z devítky prosila, abych to dětem tak nepodávala, že bude mít problémy. Ale v paměti mi utkvěla hodina v 7. třídě u 20 inteligentních dívek, kdy jsem učila Wolkera. Za nás to tak byly sociální balady U rentgenu nebo Balada o očích topičových, ale Wolker měl také úplně jinou krásnou tvorbu. Tak jsem to začala těm děvčatům vyprávět, a jak chodil na Svatý kopeček a jak miloval maminku a o jeho nemoci, až zvonilo a dívky byly unesené a nechtěly skončit. Na to nikdy nezapomenu, i když dnes už by to takovou třídu nezaujalo.

Zpět na homepage Zpět na článek