Jméno amerického producenta Saula Zaentze je v České republice spojováno především s oscarovými filmy Amadeus a Přelet nad kukaččím hnízdem, jejichž režisérem byl Miloš Forman. Zaentz byl ale podepsán také pod úspěšným filmem Anglický pacient či pod filmovou adaptací románu Milana Kundery Nesnesitelná lehkost bytí. Saul Zaentz, jenž byl někdy označován za jednoho z posledních nezávislých producentů, zemřel ve věku 92 let.
Ačkoliv jím produkované snímky posbíraly 22 Oscarů, Zaentz odmítal, že by znal recept na úspěch. Na filmovém festivalu v Karlových Varech, který navštívil v roce 1998, dokonce přirovnal nevypočitatelnost filmového publika k příšeře, "o níž nevíte, co bude jíst". Občas si neváhal veřejně povzdechnout, že i v Americe se na film shánějí peníze těžce. „Kdykoliv je potřebujete, musíte se něčeho vzdát,“ tvrdil.
Úspěšné duo s Formanem
Saul Zaentz, který ve vyšším věku připomínal svým vzhledem spisovatele Ernesta Hemingwaye, se narodil 28. února 1921 ve Spojených státech. Po druhé světové válce pracoval jako promotér a producent hudebních skupin v San Francisku. V roce 1967 se stal spolumajitelem vydavatelství Fantasy Records, z něhož vytvořil největší značku jazzové hudby na světě.
Peníze získané v hudebním byznysu Zaentz následně využil k podnikání ve filmové branži. V polovině 70. let produkoval film Přelet nad kukaččím hnízdem, který podle románové předlohy Kena Keseyho natočil režisér Miloš Forman. Příběh z léčebny pro mentálně choré, v němž herecky exceloval Jack Nicholson, získal pět Oscarů, včetně ocenění za nejlepší film, režii a nejlepší mužský i ženský herecký výkon v hlavních rolích.
Ještě velkolepější Oscarovou žeň přinesl dvojici Zaentz – Forman snímek Amadeus. Pikantní je, že podobně jako v případě Přeletu nad kukaččím hnízdem ani film o životě skladatele Wolfganga Amadea Mozarta nechtělo původně točit žádné z oslovených studií. Jejich manažeři si později museli rvát vlasy, když při udělování cen Akademie filmového umění a věd v roce 1985 zazněl název Amadeus hned osmkrát.
Vrchol: Anglický pacient
Další českou stopou v Zaentzově producentské filmografii byl snímek Nesnesitelná lehkost bytí, který podle stejnojmenného románu Milana Kundery natočil režisér Philip Kaufman v roce 1988. Navzdory hereckým výkonům britského herce Daniela Day-Lewise a Francouzky Juliette Binocheové se však film nedočkal většího ohlasu.
Po filmu Hráči na vinici Páně (1991), který režíroval nestor brazilské kinematografie Héctor Babenco, se dalším producentským počinem Saula Zaentze stalo romantické drama Anglický pacient. Film natočený Anthonym Minghellou podle románu Michaela Ondaatjeho se trefil do vkusu diváků i členů americké Akademie filmového umění a věd, kteří mu v roce 1997 nadělili devět zlatých sošek.
Posledním snímkem, který Zaentz produkoval, byly Goyovy přízraky, natočené v roce 2005. Spolupráce s osvědčeným režisérem Milošem Formanem ale nepřinesla takový ohlas, jako jejich předchozí dva snímky.
Ke konci svého života vyvolal Saul Zaentz pozornost médií svým sporem o podíl na ziscích z filmové trilogie Pán prstenů, kterou s velkým komerčním úspěchem natočil Peter Jackson. Zaentz vlastnil filmová práva k tomuto dílu od roku 1976 a s filmovou společností New Line Cinema se soudil o výši poplatků, na které měl podle svého mínění nárok.
Zaentz, jenž na sklonku života trpěl Alzheimerovou chorobou, byl za svůj přínos světové kinematografii několikrát oceněn. V roce 1998 například obdržel zvláštní cenu karlovarského filmového festivalu a o dva roky dříve mu americká Akademie filmového umění a věd udělila prestižní Cenu Irvinga Granta Thalberga za celoživotní přínos k filmové produkci.
