Opět sama

5. 1. 2014

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Ludmila Vacková 6.1.2014 09:35

Loučení nás provází po celý život. Pokud je to loučení s příslibem opětovného setkání, je to zprvu smutek, možná i slzy, ale potom následuje o to větší radost. Bohužel jsou také loučení bez návratu. Never more.

Jana Šenbergerová 5.1.2014 19:57

Celý život se s někým loučím a setkávám, takže jsem imunní na smutky, ty si moc k tělu nepřipouštím. Těžko mi bylo, když jsem odjížděla po prvním setkání s vnoučkem. Naštěstí děti vždy braly loučení s nadhledem, takže mi to velmi ulehčovaly. S partnerem to bylo obdobné.

Jiří Libánský 5.1.2014 18:23

I kdyby na tisíce bylo loučení, tak nemusí být smutné žádné, které je začátkem návratu. Dozní povzdech a kola vlaku v dáli, káva v papírovém kelímku vychládá a je po loučení. Není to poprvé, na všechno si člověk zvykne. Vše co se děje má svůj význam. Jsou i taková loučení, která bolí víc. A bez loučení není vítání.

Jitka Chodorová 5.1.2014 18:05

A vlak si tiše zpívá písničku monotónní, láska odjela v něm,oči však slzy roní. Nádraží,vlaky koleje,moje srdeční záležitost,ale psát o tom prostě neumím.Díky Zuzko.

Zpět na homepage Zpět na článek