Genius loci

18. 2. 2015

Hodnocení:

(0 b. / 0 h.)

Pro hodnocení se musíte přihlásit

DISKUZE

Děkujeme za váš příspěvek do diskuse. Upozorňujeme, že redakce si vyhrazuje právo vyřadit diskusní příspěvky, které jsou v rozporu s platnými zákony a které podněcující k násilí a nenávisti ke konkrétním lidem či skupinám obyvatelstva. Smazány budou rovněž příspěvky obsahující jakékoliv vulgarismy.

Jana Šenbergerová 18.2.2015 20:11

Mám takové místo. Nosím ho v sobě, takže je úplně jedno, kde se zrovna nacházím.

Zuzana Pivcová 18.2.2015 19:01

Před několika lety jsem se dověděla o určitém meditativním postupu, vedoucím k relaxaci a osvěžení jako cca 2 hodiny spánku. Je to jen krátká chvíle. Člověk musí projít počítáním od čísla 7 do čísla 1 v představě barevným spektrem od červené do fialové, pak setrvat vnitřním zrakem na svém zvoleném místě, říci si určitou formulku a zase se zpětnou cestou vrátit do reality. Při té příležitosti se mi tehdy samo vybavilo místo, na kterém budu chtít vždycky takhle meditovat, i když je daleko. Díky, Dano, za druhou možnost přečtení článku.

Alena Várošová 18.2.2015 17:34

Chválím autorku Danu,každý z nás máme svoje vysněné a tajné místo,kam se rádi vracíme ve smutku,žalu,radosti tam,kde je nám dobře a kde si bobijeme baterky a je nám zase dobře.A já to své neprozradím.

Eva Mužíková 18.2.2015 16:01

Okraj skály nad vesnicí, kde jsem dlouhá léta bydlela. Nádherný rozhled, pod skálou kolem borové lesy, všude nikým, krom ptáků, nerušené ticho. Toto místo , ke kterému vede příkrá krkolomná cestička bylo a stále je pro mne jakýmsi cílem. Vždy, když jsem měla nějaký vážný problém před sebou / př. operace/, říkala jsem si: Evčo, až zase budeš mít sílu a vylezeš sem nahoru, to již bude určitě vše OK...Zatím se mi to vždy podařilo....

Soňa Prachfeldová 18.2.2015 15:14

Mám oblíbené místo, pod naším ohromným smrkem se nádherně relaxuje a zvířátka kolem a oblaka nade mnou. Vnímám nekonečno.

Hana Rypáčková 18.2.2015 12:39

Ano.Tak to cítím,Je to místo, kde jsme doma,kde máme pelíšek,kam za námi nikdo nemůže, když ho nepozveme.Večer v něm usínám a ráno se z něj probouzím.Mnohokrát za den se tam uschovám.

Zpět na homepage Zpět na článek

Jak mi uletěly včely

S včelařením jsem začínala těsně po čtyřicítce, dá se říct nedopatřením. A protože tenkrát nebyl internet, učila jsem se dlouho a i dnes, po třiceti letech, mám vůči včelám velký respekt. Protože každý začátek má pokračování, podělím se s vámi o pár zážitků se včelami.

Ludmila Černá

Šokující jízda trolejbusem MHD v Praze. Lidé nevěřili svým očím, co je při jízdě čekalo za překvapení

Na zastávkách či přímo ve vozech MHD každý z nás občas zažije něco, co ho překvapí, rozhodí či doslova naštve. Ale to, co zažili cestující v trolejbusu, který jsem na přepravu využil i já, bylo doslova k neuvěření.

Roman Procházka

Nudíte se? Pořiďte si zvířátko nebo nějakého obratlovce

Nemyslím si, že zrovna vy se nudíte. Ale kdyby náhodou... Zvířata, přesněji to, co jsme si pořídili, a je jedno, zda je to opeřené nebo chlupaté, si nás tak nějak uzpůsobí ke svým potřebám. Neboť pokud vlastníme cokoli živého a máme nějaký cit, není nám osud toho tvorečka lhostejný. A snažíme se, aby byl fit a v pohodě.

Ludmila Černá

Zápisník starého muže: Kolaps po dlouhém stání

Čtu, že středoškoláci v Žatci zakončili vojenský výcvik přísahou, tři z nich při nástupu…

Zdeněk Folvarčný

Pan Králíkář

“Kde je dnes pán s králíčkama?” rozhlížela se marně na trhu v Českých Budějovicích po Piaristickém náměstí blonďatá tříleťačka. Vyhlížela muže se zvířátky, které doma k dispozici neměla.

Ilona Ondráčková